Agapornis hnědohlavý
Agapornis hnědohlavý - Black-cheeked Lovebird
Agapornis hnědohlavý je ztělesněním africké roztomilosti, ale zároveň drží jeden hodně smutný primát – v divoké přírodě jde o vůbec nejvzácnějšího a nejohroženějšího zástupce svého rodu. Tito drobní, ale nesmírně společenští a inteligentní papoušci získali anglické jméno "lovebirds" (ptáci lásky) díky své celoživotní věrnosti a neustálému tiskání se ke svému partnerovi. Ačkoliv se jim v zajetí daří a chovatelé je milují pro jejich klidnější povahu, v domovské Zambii jich dnes ve volné přírodě přežívá posledních pár tisícovek.
Základní informace
Řád: Papoušci (Psittaciformes)
Čeleď: Papouškovití (Psittaculidae)
Latinský název: Agapornis nigrigenis
Český název: Agapornis hnědohlavý (často též papoušík hnědohlavý)
Anglický název: Black-cheeked lovebird
Swahilský název: Kasuku (obecný swahilský výraz pro papouška)
Tělesné rozměry a popis
Délka těla: 13,5 – 14 cm
Rozpětí křídel: cca 20 – 24 cm
Váha: 35 – 40 g
Délka života: 10 – 15 let (ve volné přírodě průměrně méně, v lidské péči až 15 let)
Svojí velikostí se řadí mezi ty vůbec nejmenší agapornisy. Většina těla je zářivě zelená s o něco tmavšími křídly. Poznávacím znamením druhu (jak napovídá latinský i český název) je tmavě hnědé až téměř černé čelo a temeno, na které v přední části navazuje nápadná oranžová skvrna na krku a hrudi. Oči lemuje výrazné a typické sněhově bílé okruží, ze kterého vystupuje sytě červený zobák. Samec a samice vypadají naprosto stejně – postrádají pohlavní dimorfismus, a tak je lze spolehlivě rozeznat pouze přesnou analýzou DNA.
Rozmnožování a vývoj
Hnízdění a snůška: Páry si hledají místa pro hnízdění nejčastěji v dutinách stromů. Při stavbě hnízda samice sbírají kousky kůry a drobné větvičky, které si do dutiny přenášejí klasicky v zobáku. Samice posléze snáší průměrně 4–6 vajec, na kterých sedí převážně sama po dobu zhruba 22–24 dnů.
Vývoj mláďat: Mláďata se líhnou zcela slepá a neopeřená. Rodiče je společně obětavě krmí vyvrhovanou potravou. Zhruba po 40 dnech od vylíhnutí jsou mladí ptáci připraveni poprvé opustit bezpečí hnízdní dutiny. Rodinná pouta jsou u nich extrémně silná a zkušení partneři o své potomky i nadále pečují.
Predátoři a hrozby
Hlavní dravci: Draví ptáci (např. sokoli a menší jestřábovití), stromoví hadi a drobné africké šelmy (např. ženetky), které dokážou vyplenit dutiny stromů.
Další hrozby: Hlavní existenční hrozbou je ztráta jejich přirozeného prostředí, zejména vysychání napajedel a vodních zdrojů v důsledku klimatických změn a zemědělské činnosti v Zambii. Historicky byla celá jejich populace navíc drasticky zdecimována nelegálním odchytem pro mezinárodní obchod (odhaduje se, že např. ve 20. letech 20. století jich bylo z Afriky vyvezeno na 16 000 ročně), který je dnes přísně zakázán.
Rozšíření a biotop
Biotop: Žijí primárně v oblastech, kde se listnaté a mopanové lesy stýkají se suchými místy a říčními systémy. Jsou absolutně závislí na stálém přístupu k povrchové vodě.
Státy výskytu: Jedná se o úzce endemický druh – drtivá většina divoké populace se vyskytuje výhradně v jihozápadní Zambii poblíž toku řeky Zambezi. Výjimečně se mohou v závislosti na vodních zdrojích toulat do okrajových částí severozápadního Zimbabwe, severní Botswany a do pásu Caprivi v Namibii.
Potrava a způsob obživy
Základem jejich stravy je potrava sbíraná ze země, především pak semena nejrůznějších druhů afrických jednoletých trav. K jídelníčku si ale rádi přidají ovoce, zelené výhonky rostlin, listí a v ojedinělých případech si doplní proteiny sezobnutím hmyzu nebo larev. Vzhledem k suchému a horkému klimatu je pro jejich trávení a přežití nezbytně nutný pitný režim, a proto nikdy neopouštějí oblasti vzdálené od vodních toků a napajedel.
Zajímavosti a sociální chování
Nerozluční ptáci lásky: Agapornisové dostali anglický název "lovebirds" proto, že si partnera vybírají na celý život. Neustále posedávají natisknutí jeden na druhého a vzájemně si se zavřenýma očima něžně probírají peří, čímž upevňují své silné pouto. Pokud jeden ze stabilního páru uhyne, druhý velice trpí stresem.
Obří hejna v období sucha: I když se obvykle po buši pohybují ve skromnějších rodinných hejnech (kolem 20 ptáků), během nekompromisního afrického období sucha se stovky jedinců stahují k několika málo zbývajícím zdrojům vody. V oblastech s vodou se dříve dalo narazit na hejna čítající neuvěřitelných 800 papoušků najednou.
Mírumilovní flegmatici rodu: Oproti jiným, často velmi ostrým druhům agapornisů, je hnědohlavý papoušík chovateli i zoology považován za jednoho z nejklidnějších, nejtišších a nejpřátelštějších druhů vůbec. Nemají sklony k silné agresivitě, díky čemuž často snesou přítomnost dalších zástupců svého druhu i na malém prostoru.
Kde ho vidět v ČR: Safari Park Dvůr Králové, Zoopark Nehvizdy
🎥 Video: Agapornis nigrigenis
na krátkém videu. Jde o jednoho z nejmenších a v přírodě nejvzácnějších zástupců tohoto afrického rodu.