Alžírsko - podrobně
🏴☠️ Korzáři z Alžíru:
Když Evropa třásla strachy
Dlouho předtím, než se Alžírsko stalo francouzskou kolonií, bylo srdcem obávaného pirátského státu. Od 16. do počátku 19. století ovládali alžírští korzáři celé Středomoří. Nebyli to žádní chudí námořníci, ale skvěle organizovaná armáda, která spadala pod Osmanskou říši. Nejslavnějším z nich byl legendární pirát Chajruddín Barbarossa (Rudovous), který z Alžíru vybudoval nedobytnou pevnost. Alžírští piráti pořádali nájezdy nejen na evropské lodě, ale napadali i pobřeží Itálie, Španělska, a dokonce dopluli až k Islandu. Unášeli křesťany do otroctví – odhaduje se, že v Alžíru žilo v zajetí přes milion Evropanů (mezi nimi byl uvězněn i slavný spisovatel Miguel de Cervantes, autor Dona Quijota). Evropské mocnosti musely Alžíru platit obří výpalné, aby jejich lodě nechal na pokoji, dokud piráty definitivně nezničili až Američané a Francouzi na počátku 19. století.
🩸 Krvavá válka za nezávislost a milion mučedníků
Pokud chceš pochopit hrdost dnešních Alžířanů, musíš znát jejich boj za svobodu. Francie vládla Alžírsku tvrdou rukou 132 let a považovala ho za přímou součást svého území. V roce 1954 však alžírská Národní osvobozenecká fronta (FLN) rozpoutala partyzánskou válku, která patřila k nejbrutálnějším konfliktům 20. století. Bojovalo se v neprostupné poušti, v horách Kabýlie, ale i v úzkých uličkách starého Alžíru (slavná čtvrť Kasbah), kde ženy schovávaly bomby pod tradičními závoji. Francouzská armáda používala brutální mučení a zakládala internační tábory, ale Alžířany nezlomila. Když země v roce 1962 konečně získala nezávislost, daň byla strašlivá – ve válce zemřelo přes 1,5 milionu Alžířanů. Proto se Alžírsku dodnes přezdívá "Země jednoho a půl milionu mučedníků" a tento příběh je základem jejich národní identity.
🏔️ Záhadní Tuaregové a rudé pohoří Tassili n'Ajjer
Hluboko na jihu Alžírska, uprostřed Sahary, se zvedá surrealistická měsíční krajina pohoří Tassili n'Ajjer a Ahaggar. Toto území ovládají Tuaregové – bájní "Modří lidé Sahary". Přezdívku mají podle toho, že muži nosí tradiční šátek tagelmust, který je barven pravým indigem, jež jim pouští barvu na kůži. Fascinující je, že u Tuaregů si tvář zahalují muži, nikoliv ženy, a jejich společnost je matrilineární (původ a majetek se dědí po matce). Tassili n'Ajjer je navíc největší galerií pod širým nebem na světě. Skalní stěny jsou pokryty více než 15 000 prastarými malbami a rytinami, které jsou staré až 10 000 let. Zobrazují dobu, kdy Sahara nebyla pouští, ale zelenou savanou plnou tekoucích řek, kde žili hroši, krokodýli, lvi a obří stáda antilop.
🐐 Castellóova bible:
Vzácná gazela atlaská a paovce hřívnatá
Zvířecí svět Alžírska v sobě skrývá neuvěřitelné přeživší drsného pouštního klimatu. Když listujeme knihou Bovids of the World od Castellóa, narazíme na naprosté klenoty. Prvním je gazela atlaská (Cuvier's Gazelle), která žije v drsných dubových a borovicových lesích pohoří Atlas. Je dokonale přizpůsobená skalnatému terénu a dokáže vyskočit neuvěřitelně vysoko. Druhým symbolem je paovce hřívnatá (Barbary Sheep / v Alžírsku zvaná Waddan). Tato majestátní divoká ovce s nádhernými zahnutými rohy a hustou srstí na krku dokáže žít v těch nejvyprahlejších skalách Sahary. Umí vyskočit na kolmou stěnu a vydrží týdny bez kapky vody – veškerou vlhkost získává z trnitých keřů a ranní rosy.
🦊 Fenek:
Pouštní skřítek s obříma ušima
Oficiálním národním zvířetem Alžírska je fenek berberský, nejmenší liška na světě. Alžířané ho natolik milují, že podle něj pojmenovali i svůj národní fotbalový tým (Les Fennecs). Fenek váží sotva kilo a půl, ale jeho uši měří až 15 centimetrů. Tyto obří uši nemá jen na parádu nebo skvělý sluch – fungují jako dokonalý chladič, kterým fenek vyzařuje tělesné teplo a chladí se v padesátistupňových vedrech Sahary. Jeho tlapky jsou navíc porostlé hustou srstí, takže se nepopálí o žhavý písek a boří se do něj mnohem méně než ostatní zvířata. Žije v hlubokých podzemních norách a z doupěte vylézá až v noci, kdy poušť vychladne.
🎵 Rai:
Hudba rebelů, která dobyla svět
Alžírsko dalo světu jeden z nejvlivnějších hudebních stylů Afriky – Rai. Tento styl vznikl ve 20. letech v přístavním městě Oran. Původně to byla hudba chudých lidí, pastevců a beduínů, kteří míchali tradiční zvuky s pouliční poezií. Slovo "Rai" v překladu znamená "názor" nebo "cesta". V 70. a 80. letech mladí muzikanti vyměnili tradiční flétny za elektrické kytary, syntezátory a bicí a začali zpívat o věcech, které byly v konzervativní muslimské společnosti tabu – o lásce, alkoholu, chudobě a politickém útlaku. Stát se hudbu Rai snažil zakázat, radikálové zpěváky dokonce vraždili, ale rebelii nešlo zastavit. Králem tohoto stylu se stal Khaled (jeho hit Aicha nebo Didi zná celý svět), který z Rai udělal celosvětový fenomén.
🥣 Kuskus a káva s kardamomem:
Chuť Alžírska
Žádný Alžířan si neumí představit pátek (což je pro ně sváteční den) bez národního jídla, kterým je Kuskus. Jsou to spařené kuličky z krupice z tvrdé pšenice, které se připravují ve speciálním dvojitém hrnci zvaném keskas. V dolní části se vaří maso (nejčastěji jehněčí nebo kuřecí) se spoustou zeleniny (cizrna, cuketa, mrkev, brambory) a aromatickým kořením, a pára z tohoto vývaru stoupá nahoru a dává kuskusu dokonalou chuť a jemnost. Alžířané kuskus milují natolik, že ho jedí i na sladko – s rozinkami, skořicí a sklenicí kyselého mléka lben. Po jídle nesmí chybět silná, hustá alžírská káva vařená v džezvě, do které se přidává špetka mletého kardamomu, což jí dává nezaměnitelnou, ostře kořeněnou vůni.
🏛️ Timgad:
Římská Pompeje uprostřed africké pouště
Když se řekne římské památky, většina lidí si představí Itálii. Jenže ty nejzachovalejší antické skvosty leží v Alžírsku. Timgad je fascinující město, které nechal v roce 100 našeho letopočtu postavit císař Traján v pustině pro vojenské veterány. Když říše padla, město pohltil saharský písek, který ho dokonale konzervoval po stovky let. Když ho archeologové vykopali, zjistili, že Timgad má dokonale pravoúhlou uliční síť – z ptačí perspektivy vypadá jako obří šachovnice. Stojí tu obrovský triumfální oblouk, divadlo pro 3 500 lidí a antické lázně. Alžírsko má těchto římských měst víc (např. Djémila nebo Tipasa přímo na břehu moře),
💧 M'Zab:
Pět měst v poušti s přísným režimem
Údolí M'Zab je jedno z nejbizarnějších míst na planetě. Vypadá to tam jako z filmu Star Wars. Uprostřed vyprahlé Sahary tam žije komunita Mozabitů, což je specifická berberská sekta. V 11. století si zde postavili pět opevněných měst (tzv. pentapolis), kterým dominuje město Ghardája. Domy jsou postavené z hlíny v pastelových barvách, mačkají se jeden na druhý v kruzích kolem centrální mešity, která fungovala jako strážní věž. Život zde má extrémně přísná pravidla, která se nezměnila po staletí. Místní ženy nosí speciální bílý oděv haik, který jim zahaluje celé tělo i obličej – nechat koukat smí pouze jedno jediné oko, aby viděly na cestu. Cizinci zde nesmí fotografovat místní lidi a po západu slunce se brány měst pro turisty nekompromisně zamykají.
🦁 Lev berberský:
Vyhynulý vládce pohoří Atlas
Když se podíváš na historii Alžírska, narazíš na smutný příběh největšího lva na světě – lva berberského (Panthera leo leo). Tito lvi byli obrovští, vážili až 300 kilo a samci měli nádhernou, hustou černou hřívu, která jim sahala od hlavy přes celé břicho až do slabin. Právě tyto lvy chytali staří Římané v severní Africe a nutili je bojovat s gladiátory v Koloseu. V drsném pohoří Atlas v Alžírsku přežívali po staletí. Osudným se jim stalo až 19. století, kdy francouzští koloniální úředníci a lovci vypsali za každého zabitého lva obří odměnu. Poslední divoký lev berberský byl v Alžírsku zastřelen v roce 1956. Dnes tito lvi žijí už jen v zajetí (hlavně v zoo v Maroku), ale jejich krev a majestát navždy patří k alžírské přírodě.
🏺 Pirátský rituál:
Voodoo na dvoře alžírských králů
Když v Alžíru vládli pirátští vůdci (tzv. Deyové), vznikl v palácích a chudinských čtvrtích fascinující rituál zvaný Stambali. Tento rituál přinesli do Alžírska černí otroci z subsaharské Afriky (Mali, Niger), které piráti ukořistili. Je to divoká směs islámu a afrického šamanismu. Při rituálu se hraje na třístrunnou loutnu gombri a obří železné kasty شقاشق (shqashq). Hudba hraje hodiny v kuse v hypnotickém tempu, dokud se tanečníci nedostanou do hlubokého transu. Věří se, že v tomto stavu do nich vstupují duchové, kteří dokážou léčit deprese, psychické nemoci nebo zlomit kletby. Je to živý důkaz toho, jak se černá Afrika propojila s arabským severem.
🏜️ Šott al-Džarid:
Pekelná zrcadla pouště
Na severu Sahary se rozkládají obří bezodtoká slaná jezera, kterým se říká šoty. Tím největším v Alžírsku je Šott Melrhir, který leží dokonce pod úrovní mořské hladiny (-40 metrů). Většinu roku zde neuvidíš ani kapku vody – je to jen nekonečná, oslepující bílá pláň pokrytá tlustou krustou soli a bahna. Teploty tu v létě stoupají k 55 °C. Právě zde vzniká slavná fata morgána. Horký vzduch nad solí se tetelí tak silně, že vytváří dokonalou iluzi obřích jezer plných čisté vody nebo plovoucích palmových hájů. V minulosti v těchto šotech zahynuly celé karavany velbloudů, které se nechaly optickým klamem zlákat, sešly z cesty a probořily se skrz solnou krustu do hlubokého, tekutého bahna.
Zelený klenot Emíra Abd al-Kádira:
První stát v poušti
Ještě před brutální válkou v 50. letech měli Alžířané jednoho obrovského národního hrdinu, který se postavil Francouzům hned na začátku kolonizace v 19. století. Jmenoval se Emír Abd al-Kádir. Byl to nejen geniální vojenský stratég, ale také hluboce vzdělaný islámský učenec a mystik. Dokázal sjednotit rozhádané berberské a arabské kmeny a vybudoval fungující stát s vlastní armádou a mincovnou doslova na zelené louce. Abd al-Kádir byl proslulý svým neuvěřitelným humanismem – s francouzskými zajatci zacházel tak lidsky a s takovým respektem, že mu později tleskala celá Evropa i americký prezident Abraham Lincoln. Když byl po letech tvrdých bojů v přesile zajat a poslán do exilu v Damašku, zachránil tam tisíce místních křesťanů před masakrem. Dnes je symbolem alžírské šlechty, hrdosti a tolerance.
🏜️ Podzemní oázy Souf:
Architektura tisíce kopulí
V oblasti El Oued, hluboko v nekonečných dunách Velkého východního ergu, leží region Souf. Tady lidé vymysleli naprosto unikátní způsob, jak přežít v pekle. Protože je zde podzemní voda skrytá hluboko pod vrstvami písku, místní obyvatelé ručně vykopali obří krátery v dunách, aby se dostali až k vlhké půdě. Na dno těchto jam zasadili datlové palmy, jejichž kořeny pijí vodu přímo ze země. Z ptačí perspektivy to vypadá, jako by palmy rostly z hlubokých písečných misek. Samotné město El Oued je celosvětovým unikátem – přezdívá se mu "Město tisíce kopulí". Kvůli extrémním vedrům jsou střechy všech domů postavené výhradně jako bílé kopule a klenby. Tento tvar totiž dokonale odráží sluneční paprsky a uvnitř domů udržuje snesitelný chlad i bez moderní klimatizace.
🏺 Berberský rituál Anzar:
Přivolávání deště králem vody
Když na alžírském venkově v pohoří Atlas propukne katastrofální sucho a úroda hyne, Berbeři (Imazighen) se obrátí k rituálu, který pamatuje dobu dávno před příchodem islámu. Je to oslava starověkého pohanského boha deště jménem Anzar. Mladé dívky z vesnice vyrobí dřevěnou panenku, kterou nádherně obléknou do tradičních šatů, ozdobí ji stříbrnými šperky a nazvou ji "Nevěsta Anzara". Celá vesnice pak prochází krajinou v procesí, lidé zpívají hypnotické staré písně a prosí boha, aby se do své nevěsty zamiloval a daroval zemi své "slzy" v podobě deště. Na závěr rituálu se uvaří obří společný kuskus, ze kterého dostane každý kousek, a zbytky se obětují zemi. Je to neuvěřitelná ukázka toho, jak hluboko pod povrchem moderního Alžírska stále žijí tisícileté pohanské tradice.