Angola - podrobně
🇨🇿 Angolská anabáze:
Zapomenuté drama československých rukojmí
Tento příběh z roku 1983 patří k nejneuvěřitelnějším kapitolám československých dějin. V angolském městě Alto Catumbela pracovaly desítky našich expertů s rodinami a dětmi na obnově celulózky. 12. března na město zaútočili protivládní rebelové z hnutí UNITA pod vedením Jonase Savimbiho. Zajali celkem 66 Čechoslováků (z toho 17 žen a 21 dětí). Rebelové je pak hnali pěšky přes celou Angolu v brutálních podmínkách – pochodovali neprostupnou buší, v padesátistupňových vedrech, sužováni malárií, hladem a totálním vyčerpáním. Cesta trvala nekonečné tři měsíce a naši lidé při ní ušli neuvěřitelných 1 327 kilometrů. Jeden z našich mužů, Jaroslav Navrátil, toto pekelné tempo nevydržel a na pochodu zemřel. Děti musely jít pěšky, ty nejmenší nesli rodiče na zádech. Rebelové je nakonec propustili až po složitých mezinárodních vyjednáváních na základně Jamba hluboko na jihu země. Tento příběh v Česku dodnes bere dech a na tvém webu bude naprostým unikátem.
💎 Krvavé diamanty a prokletí pohádkového bohatství
Angola je jednou z nejbohatších zemí Afriky, co se týče nerostných surovin, ale pro běžné lidi to bylo dlouho spíš prokletím. Země je doslova dlážděná diamanty té nejvyšší kvality. Během sedmadvacetileté občanské války (1975–2002) se právě zde zrodil pojem "krvavé diamanty". Rebelské hnutí UNITA ovládalo obří oblasti na severovýchodě země v provincii Lunda Norte, kde ilegálně těžilo diamanty pomocí zotročování místních obyvatel. Za tyto diamanty pak rebelové nakupovali na černém trhu moderní zbraně, čímž válku a utrpení miliónů lidí prodlužovali o desítky let. Dnes už je trh přísně kontrolován takzvaným Kimberleyským procesem, ale v hluboké angolské buši stále operují takzvaní garimpeiros – ilegální hledači diamantů, kteří riskují životy v hlubokých bahnitých jámách, aby našli ten jeden kamínek, který jim změní život.
👑 Královna Nzinga:
Neohrožená lvice, která vyškolila Portugalce
Když Portugalci v 17. století začali kolonizovat pobřeží Angoly a lovit místní lidi do otroctví, narazili na protivníka, kterého absolutně nečekali. Byla jím královna Nzinga Mbande z království Ndongo a Matamba. Byla to neuvěřitelně inteligentní žena a geniální vojenská diplomatka. Traduje se slavná historka z jejího vyjednávání s portugalským guvernérem: guvernér se posadil do křesla a pro Nzinghu nechal připravit jen koberec na zemi, aby ji ponížil. Nzinga nelenila, luskla prsty a jedna z jejích služebných si klekla na všechny čtyři, čímž vytvořila živé křeslo, ze kterého královna jednala s guvernérem z očí do očí. Když diplomacie selhala, Nzinga osobně vedla partyzánskou válku proti kolonizátorům, uzavřela spojenectví s Holanďany a Portugalce desítky let úspěšně porážela. Dnes je v Luandě její obří socha a pro Angolany je symbolem čistého odporu proti útlaku.
👑 Antilopa vranočelá (Giant Sable Antelope):
Posvátný národní klenot
Pokud existuje zvíře, které definuje Angolu, je to antilopa vranočelá (Hippotragus niger variani / anglicky Giant Sable Antelope). Podle Castellóovy bible Bovids of the World je to naprostý král mezi antilopami a kriticky ohrožený endemit, který nežije nikde jinde na světě než v angolské provincii Malanje (v rezervaci Luando a národním parku Cangandala). Samci jsou uhrančivě černí s bílým břichem a obličejem, ale jejich největší pýchou jsou obří, dozadu zahnuté rohy, které mohou měřit neuvěřitelných 165 centimetrů. Během dlouhé občanské války vědci věřili, že toto nádherné zvíře bylo kompletně vyhubeno a snědeno hladovými vojáky. V roce 2004 však nastal zázrak – skryté fotopasti vědeckého týmu z univerzity v Luandě zachytily v buši živé kusy. Pro Angolu to byl moment obrovské národní hrdosti. Antilopa vranočelá je dnes chráněna po zuby ozbrojenými strážci, je vyobrazená na ocasech letadel národních aerolinek TAAG, na penězích i na dresech fotbalistů.
🐗 Prase savanové a buvol pralesní:
Castellóova divočina
Angolská příroda je fascinující tím, že se zde potkává suchá jihoafrická savana s vlhkým středoafrickým pralesem z Konga. V severní provincii Cabinda a podél řeky Kongo tak podle Castellóa narazíme na buvola pralesního (Forest Buffalo), který je mnohem menší než klasický buvol kaferský, má červenohnědou srst a dozadu sklopené rohy, aby se mohl snadno pohybovat neprostupnou džunglí. Naopak v otevřených savanách vládne prase savanové (Warthog), které v suchých měsících dokáže přežít neuvěřitelné podmínky. V Angole žije také vzácný pes hyenovitý (African Wild Dog), který k lovu využívá dokonale sehranou taktiku celé smečky. Občanská válka sice zanechala v národních parcích (jako je Quiçama) spoušť v podobě milionů nášlapných min, kvůli kterým divočina trpěla, ale dnes se zvířata do Angoly ve velkém vracejí z okolních států.
🌱 Welwitschie podivná:
Živá fosilie z pekelné pouště Namibe
Na jihozápadě Angoly, kde země přechází do vyprahlé pouště Namibe, roste jeden z nejbizarnějších a nejstarších organismů na naší planetě – Welwitschie podivná (Welwitschia mirabilis). Tento botanický unikát vypadá na první pohled jako hromada uschlých, potrhaných cárů kůže, ale zdání klame. Rostlina má po celý svůj život (který může trvat neuvěřitelných 1 500 až 2 000 let) pouze dvě jediné listy! Tyto listy neustále od základny rostou, pouštní vítr je postupem staletí roztrhá na stovky úzkých proužků a slunce je pálí do hněda. Welwitschie přežívá v poušti, kde prší třeba jen jednou za deset let, naprosto geniálním způsobem – její listy jsou pokryté miliony drobných pórů, kterými dokáže v noci doslova nasávat vlhkost z hustých ranních mlh, které k pobřeží Angoly přicházejí od chladného Atlantského oceánu.
💃 Kizomba a Kuduro:
Rytmus, který rozhýbal celou planetu
Angola je hudební a taneční velmoc Afriky. V 80. letech se v Luandě zrodila Kizomba – tanec a hudební styl, který dnes plní kluby po celé Evropě i Americe. Slovo "Kizomba" v místním jazyce Kimbundu znamená "párty" nebo "oslava". Je to neuvěřitelně smyslný, pomalý a kontaktní tanec, kde jsou partneři hrudníkem pevně semknutí a nohama vyšívají složité, plynulé kroky. Angolané říkají, že Kizomba se netancuje hlavou, ale srdcem a pánví. Úplným opakem je pak Kuduro – šíleně rychlá pouliční elektronická hudba a tanec, který vznikl v chudinských čtvrtích (musseques) během občanské války. Kuduro kombinuje africké samplery se zběsilým breakdancem. Mladí lidé v něm pomocí trhavých pohybů často parodovali zranění vojáků nebo amputace způsobené nášlapnými minami. Byl to jejich způsob, jak se tancem vyrovnat s válečným traumatem.
🍲 Muamba de Galinha a kukuřičná Funge:
Angolská kuchyně
Angolská kuchyně je divokým a neskutečně chutným mixem afrických tradic a portugalských koloniálních vlivů. Národním jídlem, na které nedá žádný Angolan dopustit, je Muamba de Galinha. Je to hustý, pikantní guláš z kuřecího masa, které se hodiny dusí s česnekem, pálivými papričkami gindungo, dýní, okra (ibiškovec jedlý) a hlavně s palmovým olejem nebo palmovým máslem (muamba), které dává celému jídlu sytě červenou barvu a těžkou, oříškovou chuť. K tomuto guláši se jako příloha servíruje Funge (nebo Fungi). Je to naprostý základ angolského jídelníčku – velmi hustá, lepkavá kaše z maniokové nebo kukuřičné mouky a horké vody. Funge se jí rukama, kulička kaše se namočí do omáčky z kuřete a bez kousání se polyká. Kdo neochutnal Funge, ten jako by v Angole vůbec nebyl.
🎭 Masky Mwana Pwo:
Tajný svět mužských rituálů kmene Chokwe
V severovýchodních oblastech Angoly žije etnikum Chokwe, které má jedno z nejuznávanějších umění v celé Africe. Jejich symbolem je maska Mwana Pwo, která zobrazuje ideál ženské krásy – má jemné rysy, mandlové oči, vytetované kmenové symboly na čele a tvářích a paruku z pravých lidských vlasů a lýka. Fascinující na tom je, že tyto ženské masky vyrábějí a nosí výhradně muži. Masky se používají při rituálech zvaných Mukanda, což je tajná kmenová škola a iniciace, kdy se mladí chlapci v buši mění v muže. Když maskovaný tanečník (který chodí na chůdách a má tělo potažené síťovaným oblekem) vstoupí do vesnice, ženy ho uctívají jako ducha předků. Tanečník jim svým elegantním tancem projevuje respekt a učí mladé dívky, jak se chovat jako dospělé, hrdé ženy.
