Banánovec chocholatý
Banánovec chocholatý - Ross's Turaco
Tohoto ptáka v africkém lese rozhodně nepřehlédnete. Temně fialové zbarvení v kombinaci se zářivě červenou chocholkou a masivním žlutým zobákem z něj dělá opravdového exota z ptačí říše. Přestože je jeho jméno doslovným překladem slova "banánožrout", banány v přírodě vlastně vůbec nejí. Místo toho jako geniální akrobat přebíhá vysoko v korunách stromů a hledá divoké fíky, zatímco při každém popoletnutí ukáže ohnivě červená křídla, která skrývají jedno z největších ptačích tajemství.
Základní informace
Řád: Turakové (Musophagiformes)
Čeleď: Turakovití (Musophagidae)
Latinský název: Musophaga rossae (případně nověji Tauraco rossae)
Český název: Banánovec chocholatý
Anglický název: Ross's turaco (nebo Lady Ross's turaco)
Swahilský název: Kolokolo (obecný africký výraz pro turaky)
Tělesné rozměry a popis
Délka těla: 50 – 54 cm
Rozpětí křídel: cca 60 cm
Váha: 390 – 450 g
Délka života: Ve volné přírodě 8 – 12 let, v péči člověka 15 – 20 let.
Tento zavalitější pták působí ohromně vznešeně. Většina těla je pokryta lesklým peřím temně fialové až modročerné barvy. Na hlavě mu září výrazná, karmínově červená vztyčitelná chocholka, ze které do stran nekoukají téměř žádná pera. Neméně nápadný je jeho mohutný zobák, jehož rohovina se prodlužuje a tvoří na čele nepřehlédnutelný žluto-oranžový kožní štít. V letu ukazuje v křídlech ostře červené letky. Samec a samice vypadají naprosto totožně (nemají pohlavní dimorfismus).
Rozmnožování a vývoj
Jsou to monogamní ptáci, kteří staví jednoduchá a poměrně neupravená hnízda (připomínající tenkou platformu z klacíků) ukrytá vysoko v hustých větvích stromů a popínavých rostlinách.
Samice do hnízda snáší obvykle 2 bělavá vejce. Na snůšce sedí zhruba 21 až 24 dní střídavě oba rodiče, kteří se pak společně starají o přísun potravy.
Mláďata se líhnou pokrytá hustým prachovým peřím. Jsou to rození kaskadéři – ještě dříve, než se naučí létat (už kolem 3. až 4. týdne), vylézají z hnízda a dovedně šplhají po okolních větvích. K lezení využívají kromě silných nohou i drobný drápek, který mají jako mláďata na křídlech. Skutečného letu jsou schopna zhruba v 5. týdnu života.
Predátoři a hrozby
Hlavní dravci: Draví ptáci (především orli a jestřábi), stromoví hadi (velké mamby a krajty) a opice (šimpanzi), které v korunách vybírají ptáčata a vejce.
K přirozeným nepřátelům se bohužel přidává i člověk. Druh ohrožuje rychlé odlesňování a ztráta přirozených biotopů kvůli těžbě a zemědělství. V mnoha afrických kulturách jsou tito ptáci navíc dodnes loveni pro svá krásná červená pera, která fungují jako symbol společenského statusu či součást magických rituálů (zřídka jsou loveni i na maso).
Rozšíření a biotop
Biotop: Mají rádi listnaté a zalesněné oblasti, galeriové lesy podél řek, stálezelené houštiny a okraje savan. Naopak se přísně vyhýbají temnému, hustému a nepřerušovanému deštnému pralesu, kde by se jim špatně pohybovalo.
Státy výskytu: Obrovský pás střední a východní Afriky (např. Angola, Botswana, Burundi, Kamerun, Keňa, Demokratická republika Kongo, Rwanda, Súdán, Tanzanie, Uganda, Zambie).
Potrava a způsob obživy
Na rozdíl od dravců nebo hmyzožravců se banánovec živí především jako plodožrout (frugivor). Miluje sladké divoké fíky, nejrůznější bobule a semena ukrytá v korunách stromů. Jídelníček si v menší míře zpestřuje květy a občas spolkne i nějaký ten hmyz (třeba při rojení termitů) nebo drobné plže jako zdroj vápníku. Vodu k pití vyhledávají spíše zřídka, většinu tekutin získají přímo z ovoce.
Zajímavosti a sociální chování
Tajemství krvavě červených křídel: Banánovci a ostatní turakové jsou jedinou ptačí čeledí na planetě Zemi, která produkuje skutečný červený pigment s názvem turacin (obsahující měď). Zatímco u jiných ptáků je červená barva tvořena strukturou peří nebo z karotenoidů v potravě, u banánovců jde o naprosto unikátní chemickou sloučeninu. Dříve se mezi cestovateli dokonce tradovalo, že se tato barva v prudkém dešti z peří vymývá, což je ale jen pouhý mýtus.
Opice s peřím: Jsou to sice ptáci, ale létají docela neradi a spíše těžkopádně. Jejich hlavním prostředkem pohybu je běh, skoky a šplh. Mají speciálně přizpůsobený čtvrtý prst na noze, který mohou otáčet dopředu nebo dozadu podle potřeby (tzv. semizygotaktylie). Díky tomu se dokážou neuvěřitelnou rychlostí a obratností proplétat i tou nejhustší korunou pralesního velikána.
Proč nejí banány? Za jejich českým i latinským jménem (Musophaga = banánožrout) stojí obří omyl z dob prvních afrických expedic. Zahraniční výzkumníci totiž často tyto ptáky pozorovali poposedávat na obřích listech banánovníků rostoucích poblíž vsí a mysleli si, že se jimi živí. Zelené listí jim ale pouze sloužilo jako skvělý úkryt – o samotný sladký žlutý banán pták v podstatě vůbec nestojí.
Kde ho vidět v ČR: Safari Park Dvůr Králové: Proslulý svými africkými pavilony plnými vzácných křídlenců. Pár banánovců můžeš zkusit hledat přímo v unikátní expozici Ptačí svět.
🎥 Video: Na videu si můžete zblízka prohlédnout banánovce chocholatého (v angličtině známého jako Lady Ross's turaco). Všimněte si jeho nezaměnitelného modrofialového peří, výrazné červené chocholky a masivního žluto-oranžového zobáku.