Gabon - podrobně

🩺 Nemocnice Alberta Schweitzera v Lambaréné:

 Když držitel Nobelovy ceny léčil v srdci pralesa

V roce 1913 dorazil do gabonského městečka Lambaréné, obklopeného neprostupnou džunglí a řekou Ogooué, alsaský teolog, filozof a hudebník Albert Schweitzer. Rozhodl se opustit pohodlný život v Evropě, vystudoval medicínu a v Gabonu vybudoval z vlastních peněz nemocnici pro místní lidi, kteří do té doby umírali na malárii, leprovu chorobu a spavou nemoc. Schweitzer zde zavedl revoluční přístup – neodtrhával domorodé pacienty od jejich rodin; příbuzní mohli v areálu nemocnice bydlet, vařit pro nemocné a starat se o ně, což odstraňovalo strach z bílých doktorů. Za svou celoživotní humanitární činnost a filozofii "Úcty k životu" obdržel v roce 1952 Nobelovu cenu za mír. Nemocnice v Lambaréné funguje dodnes jako moderní lékařské a výzkumné centrum a Schweitzerův původní dřevěný dům s jeho osobními věcmi je posvátným historickým místem.

☢️ Přírodní jaderné reaktory v Oklo:

 Zázrak fyziky starý dvě miliardy let

V roce 1972 vědci ve francouzském závodě na zpracování uranu zjistili, že vzorky uranové rudy dovezené z dolu Oklo v Gabonu obsahují méně vzácného izotopu U-235, než je běžné kdekoli jinde na Zemi i na Měsíci. Vypadalo to, jako by uran už někdo před námi spotřeboval. Následný výzkum odhalil naprostou vědeckou bombu: v Gabonu se před 2 miliardami let spustila samovolná, čistě přírodní jaderná řetězová reakce. V podzemních ložiscích tehdy tekla podzemní voda, která fungovala jako moderátor neutronů, a uranová ruda tam fungovala jako palivo. Tyto přírodní reaktory bez jakéhokoli zásahu člověka bezpečně a stabilně běžely statisíce let, dokud se palivo nevyčerpalo. Pro dnešní jaderné inženýry je Oklo neocenitelným důkazem toho, že jaderný odpad se v přírodě dokáže bezpečně sám izolovat, aniž by zničil okolní životní prostředí.

🛢️ Ropný paradox Port-Gentil:

 Ostrov luxusu bez silnic, kde teče šampaňské

Gabon je jedním z největších producentů ropy v Africe a centrem tohoto byznysu je město Port-Gentil. Leží na poloostrově na pobřeží Atlantiku, ale šílené na tom je, že do města nevede z hlavního města ani odnikud odjinud žádná silnice. Dostanete se sem výhradně lodí nebo letadlem. Přesto je Port-Gentil neuvěřitelně bohatým městem plným zahraničních inženýrů, manažerů těžařských firem a luxusních hotelů. Kvůli ropnému boomu se zde vytvořil obří ekonomický paradox: ceny za pronájem bytů a jídlo v restauracích jsou zde vyšší než v Paříži, v přístavu kotví luxusní jachty a v barech teče nejdražší šampaňské proudem, zatímco stačí popojet pár kilometrů za město a ocitnete se v hliněných chýších uprostřed divokého mangrovového pralesa, kde lidé nemají ani tekoucí vodu.

🌊 Surfující hroši v národním parku Loango:

 Když divočina potká Atlantský oceán

Národní park Loango je jedním z posledních míst na naší planetě, kde deštný prales přechází přímo v divoké, liduprázdné pláže Atlantského oceánu. Právě zde můžete spatřit fenomén, který nikde jinde na světě neuvidíte – surfující hrochy. Místní hroši si oblíbili slanou mořskou vodu a s oblibou se vrhají do obřích vln Atlantiku, kde plavou, potápějí se a nechávají se vlnami unášet zpátky ke břehu. Nejsou v tom ale sami. Na stejných plážích můžete běžně potkat pralesní slony, jak se procházejí po písku, nebo rodiny goril nížinných, které si z džungle odskočí nasbírat mořské kraby a chaluhy. Je to naprosto surreálné setkání dvou úplně odlišných světů.

🦌 Buvol pralesní a chocholatka černohřbetá:

 Castellóovi vládci husté džungle

Pokud zalistujeme Castellóovou encyklopedií Bovids of the World, Gabon je pro něj fascinující laboratoří pralesní evoluce. Žije zde buvol pralesní (Forest Buffalo / Syncerus caffer nanus). Je to samostatný poddruh klasického afrického buvola, ale je o polovinu menší, váží kolem 250 až 320 kg a jeho srst má zářivě rezavou nebo červenou barvu. Castelló zdůrazňuje, že jeho menší tělo a krátké, dozadu směřující rohy jsou dokonalou adaptací pro bleskový pohyb v neprostupné pralesní vegetaci. Druhým typickým 

bovidem je chocholatka černohřbetá (Weyns's Duiker). Tato drobná antilopa se živí výhradně plody a semeny, které ze stromů shazují opice. Má prohnutý hřbet a krátké nohy, což jí umožňuje prolézat pod nánosy spadaných větví jako malý pralesní tank.

🌿 Posvátný šamanismus Bwiti:

 Halucinogenní kořen Iboga a cesta za předky

Gabonská kultura je hluboce propojena s tajuplným náboženským a šamanským rituálem zvaným Bwiti. Tento rituál, který praktikují jak Pygmejové, tak většina ostatních etnik v zemi, je založen na užívání posvátné rostliny Iboga (Tabernanthe iboga). Šamani z nasekaného kořene tohoto keře připravují pekelně hořký prášek, který obsahuje extrémně silný halucinogen ibogain. Během iniciačního obřadu, který trvá několik dní a nocí za neustálého bubnování a tance v bílých maskách, adept požije obří množství Ibogy. Rostlina vyvolá hluboký trans, během kterého člověk podle víry Bwiti opustí své tělo, setká se s duchy svých zemřelých předků a získá od nich moudrost a vedení pro zbytek života. V moderní době západní věda ibogain intenzivně zkoumá jako revoluční lék na těžké závislosti na drogách a alkoholu.

🐒 Armády mandrilů v národním parku Lopé:

 Největší opičí hordy na světě

Národní park Lopé ukrývá jeden z nejúchvatnějších přírodních fenoménů rovníkové Afriky. Je domovem mandrilů rýholicích (Mandrillus sphinx), což jsou největší a bezkonkurenčně nejbarevnější opice na světě. Samci mají zářivě modré a červené rýhy na obličeji a stejně barevný zadek, což jim v temném pralese slouží jako světelná signalizace pro ostatní členy tlupy. Zatímco většina primátů žije v menších rodinných skupinách, v Gabonu se mandrilové spojují do takzvaných "hord" (hordes). Vědci zde v husté džungli zaznamenali skupiny čítající přes 1 300 jedinců, což je největší doložené shromáždění nehumánních primátů, jaké kdy bylo na Zemi pozorováno. Když se taková obří opičí armáda dává do pohybu, prales doslova hučí pod jejich kroky a křikem.

🎭 Kult předků Byeri u kmenu Fangů:

 Krása, ze které vznikl západní kubismus

Kmen Fangů, který tvoří významnou část obyvatelstva Gabonu, má neuvěřitelně hlubokou duchovní kulturu spojenou s uctíváním relikvií předků zvanou Byeri. V minulosti Fangové uchovávali kosti svých slavných náčelníků a bojovníků ve speciálních válcovitých schránkách z kůry stromů. Aby tyto posvátné kosti chránili před zlými duchy a nepovolanými zraky, vyřezávali z tvrdého tmavého dřeva nádherné, stylizované sošky a masky, které upevňovali na vršek schránky jako strážce. Tyto sošky měly protažené tváře, čisté geometrické tvary a lesklý povrch od rituálního potírání palmovým olejem. Když tyto gabonské masky na začátku 20. století poprvé dorazily do muzeí v Paříži, totálně uhranuly mladé umělce jako Pabla Picassa, který podle nich přetvořil své vnímání lidského těla a položil základy moderního kubismu.

⬅️ Zpět na Státy Afriky

⬅️ Zpět na Gabon