Jižní súdán -podrobně
🗺️ Nekonečné bažiny Sudd:
Zelené bludiště Bílého Nilu, které zastavilo i Římany
Střední část Jižního Súdánu pokrývá Sudd – gigantická oblast mokřadů a bažin, která v období dešťů dosahuje rozlohy přes 130 000 km², což je plocha větší než celé Řecko. Sudd je tvořen neprostupným labyrintem vodních kanálů, plovoucích ostrovů z papyrusu a rákosí, které se neustále pohybují a blokují jakoukoli plavbu. Tento přírodní val byl tak neprostupný, že v roce 61 n. l. zastavil i expediční armádu římského císaře Nera, která měla za úkol najít prameny Nilu. Římští centurioni se vrátili s tím, že prales a bažiny tvoří konec světa, přes který nelze projít. Pro Jižní Súdán je Sudd obří ekologickou ledvinou, která filtruje vodu a poskytuje útočiště milionům stěhovavých ptáků a ryb, ale zároveň po staletí izolovala jih země od okolního světa.
🐂 Dobytek Ankole-Watusi:
Živé zlato kmenu Dinků a měna, za kterou se kupuje život
Pro kmen Dinků není kráva zdrojem masa, ale posvátnou bytostí, členem rodiny a středobodem celého vesmíru. Chovají specifické plemeno Ankole-Watusi, které má gigantické, lyrovité rohy rozpínající se do šířky až dvou metrů. Dinkové žijí v obřích dobytčích táborech zvaných cattle camps, kde spí společně se zvířaty, potírají si tělo popelem ze spáleného kravského trusu (který funguje jako ochrana před komáry) a ranní močí si myjí obličej a barví vlasy do zrzava. Počet krav určuje status muže ve společnosti. Kravami se platí pokuty za vraždu, svatební věno (za nevěstu se platí běžně 30 až 100 krav) a chlapci při iniciaci dostávají své vlastní "býčí jméno". Pokud dinkovskému pastevci zabijete krávu, je to pro něj stejná tragédie, jako byste mu zavraždili dítě, což je v regionu stálým zdrojem krvavých kmenových válek.
🇸🇩 Krvavé referendum 2011:
Jak 98,83 % hlasů přepsalo mapu Afriky
Cesta Jižního Súdánu k samostatnosti byla nejdelším a nejkrvavějším konfliktem v novodobých dějinách Afriky. První a druhá súdánská občanská válka trvaly s krátkou přestávkou od roku 1955 až do roku 2005 a stály život přes 2 miliony lidí. Jih, obývaný černošskými křesťany a animisty, odmítal brutální islamizaci a právo šaría vnucované diktátorskou vládou v Chartúmu. Mírová dohoda z roku 2005 nakonec jižanům slíbila referendum o sebeurčení. To se uskutečnilo v lednu 2011. Výsledek šokoval svět svou jednoznačností: 98,83 % Jihosúdánců hlasovalo pro odtržení. Lidé plakali štěstím, líbali půdu a v červenci téhož roku vznikla na mapě nová republika, která však musela začít budovat stát naprosto od nuly na spálené zemi.
🩸 Skarifikace Gaar:
Krvavý rituál jizvení, který mění chlapce v muže bez mrknutí oka
V kultuře kmenů Dinka a Nuer neexistují občanské průkazy; to, k jakému kmeni patříte a jaký je váš status, máte vyřezané přímo do kůže. Rituál Gaar je extrémně bolestivá zkouška dospělosti pro mladé chlapce ve věku kolem 13 až 15 let. Místní šaman vezme ostrý nůž nebo žiletku a chlapci na čele vyřeže několik hlubokých paralelních řezů až na kost – u Dinků jde o několik linek táhnoucích se od ucha k uchu, u Nuerů o šest rovných horizontálních čar. Během tohoto brutálního zákroku, kdy chlapci stéká krev proudem do očí, nesmí dotyčný vydat ani hlásku, cuknout sebou nebo dát jakkoli najevo bolest. Pokud by vykřikl, byl by do konce života považován za zbabělce a rodina by se ho zřekla. Jizvy, které se po zahojení promění v masivní výstupky, jsou pro muže celoživotním symbolem odvahy a práva nosit zbraň a vlastnit dobytek.
🦌 Kob ušatý a tiang:
Castellóovi maratonci v srdci zapomenutých savan
Podle Castellóovy encyklopedie Bovids of the World je Jižní Súdán domovem obrovských populací bovidů, kteří se dokonale přizpůsobili střídání brutálního sucha a extrémních záplav. Hlavním hrdinou zdejších plání je kob ušatý (White-eared Kob / Kobus kob leucotis). Samci této středně velké antilopy mají nádhernou tmavě hnědou až černou srst se zářivě bílými kruhy kolem očí, na krku a břiše. Castelló zdůrazňuje jejich závislost na vodních zdrojích, která je nutí k neustálému pohybu. Druhým zásadním bovidem je tiang (Tiang / Damaliscus lunatus tiang), poddruh topantiolopy s lesklou purpurově hnědou srstí. Tato zvířata mají neuvěřitelně silná kopyta a svalstvo, které jim umožňuje běžet desítky kilometrů hlubokým bahnem v okolí bažin Sudd, kde by jiní kopytníci okamžitě uvízli.
🦏 Gigantická migrace v Boma-Badingilo:
Druhé největší stěhování zvířat na planetě
Když se řekne africká migrace, každý si představí tanzanské Serengeti, ale Jižní Súdán ukrývá fenomén, který mu šlape na paty. V ekosystému národních parků Boma a Badingilo se každoročně odehrává druhá největší migrace savců na světě. Jakmile na jaře začne období sucha, více než 1,2 milionu antilop (převážně kobů ušatých, tiangů a gazel Thomsonových) se dá do pohybu a putuje stovky kilometrů na sever za ustupující vodou do bažin Sudd. Tento obří živý koberec zvířat, který se táhne od obzoru k obzoru, překonává divoké řeky plné krokodýlů a čelí útokům lvů a hyen. Po staletí byla tato migrace chráněna izolací země a paradoxně i válkou, během které byla oblast zaminovaná a nepřístupná pro pytláky, díky čemuž se tento pravěký přírodní zázrak dochoval v naprosto čisté podobě.
🤠 Kmen Mundari:
Neuvěřitelní architekti prachu, kouře a symbiózy s dobytkem
Pokud na sociálních sítích nebo v National Geographic narazíte na surreálné fotky nahých pastevců s těly pokrytými bílým popelem stojících v dýmu vedle obřích krav, díváte se na kmen Mundari. Tento menší kmen žije podél břehů Nilu severně od Juby a jejich život je absolutní symbiózou se skotem Ankole-Watusi. Mundariové každé odpoledne zapalují hromady sušeného trusu, které produkují hustý žlutobílý kouř. Tento kouř je klíčový – chrání lidi i zvířata před mračny bodavých komárů přenášejících malárii. Jemný bílý popel ze spáleného trusu si Mundariové vtírají do kůže jako přírodní opalovací krém a repelent. Výsledná atmosféra jejich táborů, kde se za soumraku mísí prach, kouř, siluety gigantických rohů a lidé vypadající jako duchové, je jedním z vizuálně nejúchvatnějších projevů tradiční Afriky.
🏙️ Juba:
Nejdražší stavební boom z hlíny a kontejnerů na břehu Bílého Nilu
Hlavní město Juba (Džuba) zažilo po roce 2011 naprosto šílený vývoj. Z malé, zanedbané posádkové vesnice s několika asfaltovými silnicemi se prakticky přes noc stala metropole nového státu. Do města se nahrnuly tisíce diplomatů, humanitárních pracovníků, ropných magnátů a spekulantů. Juba se stala jedním z nejdražších měst Afriky, přestože infrastruktura téměř neexistovala. Ceny za pronájem obyčejného obytného kontejneru v hlídaných areálech vyskočily na tisíce dolarů měsíčně. Město roste chaoticky – luxusní hotely zrcadlící se na hladině Bílého Nilu sousedí s nekonečnými slumy z vlnitého plechu, kde chybí tekoucí voda a kanalizace. Elektřinu v celém městě zajišťují obří, hlučné naftové generátory a Juba je tak permanentní laboratoří divokého kapitalismu v post-konfliktní zóně.
🍲 Kisra a polévka Kombo:
Fermentovaný základ jihosúdánského přežití
Tradiční gastronomie Jižního Súdánu je jednoduchá, sytá a přizpůsobená drsným podmínkám. Národním základem je Kisra – velmi tenká, kyselkavá placka podobná palačince nebo etiopské indžeře. Vyrábí se z fermentovaného čiroku nebo milletu (čiroková mouka se smíchá s vodou a nechá se několik dní kvasit). Tato kaše se pak bleskově rozetře na rozpálenou plochou kovovou desku zvanou saj. Kisra se používá místo příboru a servíruje se k nejrůznějším omáčkám a polévkám. Tou nejtypičtější pro jih je Kombo. Je to hustá polévka připravená ze sušeného masa (často divočiny nebo hovězího), listů manioku, arašídového másla a speciální domácí alkalické soli zvané kombo, která se získává louhováním popela ze spálených stvolů čiroku. Jídlo má velmi specifickou, zemitou chuť a dodá pastevcům energii na celodenní pochod za stádem.