Kmen Kololo
Kmen Kololo: Válečníci, kteří pojmenovali Kouř, který hřmí
Když britský objevitel David Livingstone v polovině 19. století "objevil" Viktoriiny vodopády, oblast ovládala mocná africká říše kmene Kololo. Právě tito lidé dali fascinujícímu přírodnímu úkazu poetické jméno Mosi-oa-Tunya (Kouř, který hřmí). Přestože kmen Kololo nevládl oblasti kolem řeky Zambezi dlouho, jeho vliv na historii a kulturu jižní Afriky byl naprosto zásadní a dozvuky jeho vlády jsou zde patrné dodnes.
Útěk před krvavou expanzí Shaka Zulua
Příběh kmene Kololo nezačíná u řeky Zambezi, ale o stovky kilometrů jižněji, na území dnešní Jihoafrické republiky. Původně šlo o podskupinu sothských kmenů, které klidně žily a pásly dobytek. V první čtvrtině 19. století se ale celým regionem prohnala ničivá vlna válek a přesunů obyvatelstva, známá jako Mfecane (Rozdrcení). Tuto krvavou expanzi vyvolal vzestup mocného zuluského krále Shaky.
Aby se vyhnuli naprostému vyhlazení, museli lidé kmene Kololo opustit své domovy. Pod vedením svého geniálního a nezdolného náčelníka, který se jmenoval Sebetwane, se vydali na obrovskou migraci na sever. Během cesty dlouhé přes 1200 kilometrů překonali poušť Kalahari, museli bojovat s nepřátelskými kmeny o přežití a neustále doplňovat ztracená stáda dobytka.
Zrození nového impéria a dobytí Barotselandu
V roce 1838 dorazil kmen Kololo pod Sebetwaneho vedením k řece Zambezi. Narazili zde na roztříštěnou říši lidu Lozi v oblasti zvané Barotseland (dnešní západní Zambie). Zocelení drsnou cestou a vybavení lepší vojenskou taktikou, Kololo původní obyvatele porazili a podrobili si je.
Náčelník Sebetwane se ukázal nejen jako skvělý vojevůdce, ale i jako moudrý státník. S podrobenými kmeny nezacházel jako s otroky, ale snažil se je asimilovat a začlenit do své nové říše. Vytvořil obrovské království rozkládající se na sever i na jih od řeky Zambezi. Právě v této době se jeho říše setkala s Davidem Livingstonem (v roce 1851), na kterého moudrý Sebetwane udělal obrovský dojem.
Pád říše a trvalé kulturní dědictví
Království Kololo však nemělo dlouhého trvání. Krátce po setkání s Livingstonem náčelník Sebetwane zemřel a vlády se ujal jeho syn Sekeletu. Ten neměl otcovy diplomatické schopnosti a mezi utlačovaným lidem Lozi začalo růst napětí. Kmen Kololo byl navíc v bažinatém okolí Zambezi silně decimován malárií, na kterou neměl vybudovanou imunitu jako místní.
V roce 1864, zhruba čtvrt století po svém založení, byla říše Kololo svržena krvavým povstáním původního lidu Lozi a kmen jako vládnoucí síla přestal existovat. Muži byli většinou pobiti, zatímco ženy a děti byly začleněny do kmene vítězů.
Přestože byli Kololo fyzicky poraženi, zanechali po sobě obrovské dědictví: svůj jazyk. Během jejich nadvlády se jejich sothský dialekt smíchal s místními jazyky. Dodnes se tak v západní Zambii mluví jazykem Silozi (neboli Sikololo), který je přímým pozůstatkem oněch statečných uprchlíků z jihu, a jejich jméno "Mosi-oa-Tunya" už vodopádům nikdo nikdy neodpáře.
🎥 Video: Dědictví řeky Zambezi a rituál Kuomboka
Přestože říše kmene Kololo v 19. století padla, oblast Barotselandu na březích Zambezi si dodnes zachovává fascinující kulturu a tradice, které vzešly ze spojení původního lidu Lozi a jejich někdejších dobyvatelů z jihu. V tomto videu můžete nahlédnout na to, jak kmeny v této oblasti dodnes žijí v těsném sepětí s řekou. I přes staletí válek a zvratů zůstává lidská přítomnost na tomto území nezdolná a plná hrdosti.