Kočka bažinná
Kočka bažinná - Jungle cat
Představte si divokou kočku, která vůbec neřeší, že si namočí kožich. Kočka bažinná je nekorunovanou královnou rákosin a mokřadů. Zatímco většina jejích kočičích příbuzných se vodě vyhýbá obloukem, tento obratný lovec se do ní s radostí vrhá a výborně plave. Z dálky díky svým vysokým nohám a střapcům na uších silně připomíná rysa, ale nenechte se mýlit – je to nesmírně vytrvalý lovec ptáků a ryb, kterého si pro jeho lovecké schopnosti cenili už samotní faraoni.
Základní údaje a taxonomie
Latinsky: Felis chaus
Česky: Kočka bažinná (často se jí také říká rysec bažinný)
Řád / Čeleď: Šelmy (Carnivora) / Kočkovití (Felidae)
Fyzické míry
Délka těla: 50–75 cm
Délka ocasu: 25–29 cm (ocas je v poměru k tělu poměrně krátký)
Váha: Až 16 kg (běžně se však váha pohybuje mezi 5 a 12 kg, samci jsou těžší než samice)
Vzhled a anatomie
Stavba těla této kočky je přizpůsobena pohybu ve vysoké trávě a rákosí. Má nezvykle dlouhé končetiny, zavalitější trup a celkově velmi statnou postavu. Její hustá srst je jednobarevná a funguje jako dokonalé rákosové maskování – zbarvení se pohybuje od pískově žluté, přes šedohnědou až po rezavou. Zvláštností je, že mláďata se rodí mourovatá s výraznými pruhy, které se postupem dospívání ztrácejí. Hlavu zdobí poměrně velké uši, které jsou na špičkách často zakončené drobnými černými štětičkami.
Životní cyklus a rozmnožování
Rozmnožování: Březost trvá přibližně 66 dní (zhruba 8 týdnů).
Mláďata: Samice vrhá většinou 3 až 5 koťat (často ukrytých v opuštěných norách po jiných zvířatech, např. po liškách nebo jezevcích). V osmi měsících se mláďata osamostatňují.
Dospělost a délka života: Pohlavně dospívají zhruba v 1,5 roce. Ve volné přírodě se dožívají kolem 12 až 14 let, v péči zoologických zahrad to může být i 15 až 18 let.
Přirozené prostředí a hrozby
Predátoři: Dospělí jedinci občas padnou za oběť větším šelmám, jako jsou levharti, vlci nebo velcí krokodýli. Největší hrozbou je ale ztráta přirozeného prostředí (vysoušení mokřadů a těžba rákosí) a pytláctví, loví se kvůli kožešině i jako škodná na drůbeži.
Rozšíření: Vyskytuje se v širokém pásu od severní Afriky (okolí nilské delty v Egyptě) přes Blízký východ, střední Asii až po poloostrovy Přední a Zadní Indie a část jihovýchodní Asie.
Biotop: Vlhké bažinaté oblasti, okolí řek, jezer a mořských lagun. Miluje rozsáhlé rákosiny, křoviny a pobřežní vegetaci, výjimečně však žije i v sušších oblastech nedaleko občasných vodních toků.
Způsob života a potrava
Lovec bez strachu z vody: Kočka bažinná je převážně denní zvíře (nejvíc aktivní je brzy ráno nebo k večeru). Její oblíbenou kořistí je vodní ptactvo, malí savci (hlodavci, zajíci) a obojživelníci. Díky tomu, že je skvělý plavec a dokáže se i potápět, bez problému loví také ryby nebo vodní plazy. Výjimečně si troufne i na mláďata menších kopytníků.
Typický samotář: Žije ryze solitérním životem a s ostatními svého druhu se setkává pouze v období páření. Většinu času tráví slíděním na okraji vody, odpočívá pak v rákosových hnízdech nebo v cizích norách.
Hlavní zajímavosti
Lovecký pes starých Egypťanů: Při objevování starověkých egyptských hrobek a maleb vědci často naráželi na vyobrazení faraonů a šlechticů při lovu na lodičkách v nilských papyrových bažinách. Po jejich boku nebyli lovečtí psi, ale právě kočky bažinné! Egypťané je dokázali úspěšně ochočit a vycvičit je, aby pro ně chytaly letící kachny a vynášely jim úlovky z vody na břeh.
Nečistokrevná domácí kočka?: Protože si starověcí lidé na Blízkém východě a v Egyptě drželi tyto kočky v blízkosti svých obydlí, často docházelo k jejich křížení s prvními domácími kočkami (potomky kočky plavé). Moderní domestikované plemeno s názvem chausie bylo dokonce v nedávné historii cíleně vyšlechtěno právě křížením domácí kočky a divoké kočky bažinné, aby si zachovalo vzhled rysa a divoký temperament.
Kde ho vidět v ČR: Zoo Jihlava má s jejich chovem letité zkušenosti a chovali tu i velmi vzácnou zcela černou (melanistickou) formu, kocoura Mikeše).
🎥 Video: Poznejte kočku bažinnou (Felis chaus) v jejím přirozeném prostředí.
Video ukazuje přizpůsobení této nenápadné, ale odvážné šelmy k životu v rákosí, bažinách a podél vodních toků.