Kwangové
Kwangové (historický zastřešující název pro kmeny od řeky Kwango, primárně etnika Yaka/Bajaka a Suku)
Kde žije
Demokratická republika Kongo: Hlavní jádro osídlení leží v jihozápadní části země (moderní provincie Kwango a přilehlé oblasti dřívější provincie Bandundu).
Angola: Menší část populace přesahuje do severovýchodní Angoly, kudy řeka Kwango také protéká.
Jazyk
Obyvatelé mluví bantuskými jazyky, konkrétně jazykem Kiyaka (kmen Yaka) a Kisuku (kmen Suku). Tyto jazyky jsou si velmi blízké a mají silné vazby na dominantní konžský jazyk Kikongo, který v oblasti slouží jako lingua franca (dorozumívací jazyk pro obchod a styk mezi kmeny).
Počet obyvatel
Vzhledem k tomu, že termín pokrývá vícero etnik, je přesné číslo obtížné určit. Populace největšího z kmenů (Yaka) se odhaduje zhruba na 1,5 až 2 miliony lidí. U kmene Suku se počty pohybují mezi 200 000 a 500 000. Celkově tak v oblasti řeky Kwango žijí více než 2 miliony příslušníků těchto tradičních kultur.
Historie
Historie kmenů od řeky Kwango je neuvěřitelně bouřlivá a formovala se pod obrovským tlakem mocných sousedů:
Konžské království a říše Lunda:
Ve středověku a raném novověku bylo toto území ovlivněno mocným Konžským královstvím na západě. V 17. století se sem začala tlačit expanze říše Lunda z východu a jihu, což vedlo k politickému podrobení mnoha místních náčelníků.
Invaze krvežíznivých Jagů:
V 16. století se do této oblasti přesunuly kmeny zvané Jaga (případně Imbangala) – drsní válečníci a nájezdníci, kteří se do velké míry smísili s původním obyvatelstvem a pomohli formovat bojovnou identitu kmene Yaka.
Obchod s otroky:
Zhruba od 17. do 19. století bylo povodí řeky Kwango jedním z hlavních lovišť evropských (především portugalských) otrokářů. Stovky tisíc lidí z tohoto regionu byly odvlečeny na západní pobřeží a odtud do Brazílie.
Tradiční způsob života
Kwangové jsou klasickými usedlými zemědělci, jejichž život je pevně spjatý s ročním obdobím.
Zemědělství:
Hlavní plodinou je maniok (kasava), který tvoří základ jídelníčku. Pěstují také jamy, batáty, podzemnici olejnou, kukuřici a různé druhy fazolí.
Dělba práce:
Zatímco ženy mají na starosti veškerou dřinu na polích, muži se věnují lovu (často za pomoci loveckých psů), rybolovu v řece Kwango a pletení košů či stavbě obydlí.
Umění:
Muži jsou také excelentní řezbáři, což je dovednost, kterou tyto kmeny prosluly po celém světě.
Kultura a zvyky
Nejdůležitějším pilířem společnosti Kwangů (Yaka i Suku) je instituce zvaná Mukanda. Jde o tajný iniciační tábor pro dospívající chlapce. Když chlapci dosáhnou určitého věku, jsou odvedeni z vesnice do buše, kde žijí v izolaci od žen a dětí. V táboře se učí kmenové historii, písním, tancům a dovednostem nutným pro přežití (lov, stavba domu). Vrcholem Mukandy je rituální obřízka. Závěrečný návrat obřezaných chlapců do vesnice jako dospělých mužů je doprovázen obrovskými slavnostmi, divokými tanci a ukázkami masek. Společnost funguje na principu matrilinearity s patrilokálním přesunem – původ a dědictví se odvozují z matčiny strany, ale žena se po svatbě stěhuje do vesnice manžela.
Náboženství
Původní víra je animistická s obrovským důrazem na kult předků. Věří ve stvořitele, který se jmenuje Nzambi (nebo Ndzambi), ale ten do životů lidí běžně nezasahuje. Mnohem důležitější jsou pro ně duchové zemřelých předků, kterým se přinášejí oběti, aby chránili vesnici před nemocemi, zlými duchy a čarodějnictvím. Magie a věštci (Ngoombu) zde dodnes hrají klíčovou roli v léčení nemocí. Dnes je většina populace formálně christianizována (převážně katolíci), nicméně tradiční víra v duchy silně přetrvává (tzv. náboženský synkretismus).
Současnost
Dnešní život v povodí Kwango je poznamenán hlubokou chudobou, která drtí velkou část DR Kongo. Infrastruktura (silnice, nemocnice) je velmi špatná, což izoluje vesničany od větších trhů. Kvůli těžkým životním podmínkám dochází k masivní migraci mladých lidí do hlavního města Kinshasy. Tradiční struktura společnosti a rituál Mukanda na venkově stále fungují, i když v modernizované a často zkrácené podobě.
Zajímavosti
Kultovní nosy masek:
Masky kmene Yaka jsou světovým fenoménem. Poznáš je naprosto spolehlivě – obličej na masce má typický, silně zahnutý, jakoby "pršákovitý" nebo "Pinocchiovský" nos otočený nahoru. Tyto masky dosahují na aukcích s africkým uměním astronomických částek.
Nezlomní válečníci:
V 19. století se obyvatelé od řeky Kwango tak zuřivě bránili portugalské expanzi, že první portugalské mapy z této oblasti měly u jejich území často velkými písmeny napsáno varování.
Rozlišování kmenů:
Zatímco masky kmene Yaka mají nos zahnutý nahoru, masky sousedního a velmi podobného kmene Suku mají obličeje mnohem více realistické a oblé.
Šamanismus a rituály
Svět magie je pro kmeny Yaka a Suku naprosto reálný a prostupuje jejich každodenním životem. Hlavní roli zde hrají věštci zvaní Ngoombu. Ti fungují jako detektivové duchovního světa – když někdo onemocní nebo rodinu postihne neštěstí, Ngoombu za pomoci rituálního dřevěného nástroje (mukoku) zjistí, zda za to může kletba, černá magie nebo rozzlobený předek. Jakmile je odhalena příčina, nastupuje rituální léčitel Nganga. Ten neléčí jen bylinami, ale tvoří mocné magické sošky zvané Nkisi (či Mbwoolo). Do těchto figurek, často do speciálních dutin na břiše, vkládá magické substance (hlínu z hrobů, byliny či živočišné prvky), čímž sošce vdechne ochrannou sílu. Nemocný člověk pak s takovou soškou musí pobývat nebo i spát v chýši, aby se jeho neduh přesunul do dřeva a on se uzdravil.
🎥 Video:
Ačkoliv se tito lidé historicky často označují podle oblasti a stejnojmenné řeky zjednodušeně jako Kwangové, jejich etnické jméno zní Yaka (či Bayaka). V tomto dokumentu se můžete vydat přímo do srdce provincie Kwango v Demokratické republice Kongo a nahlédnout do každodenního života tohoto lidu. Zjistíte, jak si kmen Yaka dokázal uprostřed afrických savan a galeriových lesů zachovat své bohaté tradice, slavné rituální masky i hluboké sepětí s přírodou.