Osinák africký

Osinák africký - African brush-tailed porcupine

Na první pohled připomíná křížence velké pralesní krysy a malého dikobraza, ale jakmile ho naštvete, promění se ve zvířecího chřestýše. Tento nenápadný obyvatel afrických deštných pralesů je vybaven naprosto unikátním ocasem zakončeným dutými štětinami, kterým při pocitu ohrožení hlasitě chřestí. Přes den sice vypadá jako hromádka uschlého listí pod kořenem stromu, ale v noci se mění v neohroženého pralesního průzkumníka, jehož obranný mechanismus zažene na útěk i překvapeného levharta.

Základní údaje a taxonomie

Latinsky: Atherurus africanus

Česky: Osinák africký

Řád / Čeleď: Hlodavci (Rodentia) / Dikobrazovití (Hystricidae)

Fyzické míry

Délka těla: 40–50 cm

Délka ocasu: 15–25 cm (ocas je tenký a na konci zakončený štětcem dutých "korálkovitých" štětin)

Váha: 2,5–3 kg (výjimečně až 4 kg)

Vzhled a anatomieOsinák se sice pyšní bodlinami, ale nevypadá jako takový ten klasický chodící "kaktus", kterým je známý jeho větší příbuzný dikobraz. Jeho tělo je mnohem štíhlejší a protáhlejší. Srst tvoří směs obyčejných chlupů a ostnů nejrůznějších tvarů a velikostí. Zatímco na břiše a hlavě jsou bodliny měkké a ohebné, okraje hřbetu chrání tvrdé, ploché ostny připomínající dýky. Ty vůbec nejdelší (až 9 cm dlouhé) nosí osinák na zadní části těla. Jako správný hlodavec má samozřejmě silné, neustále dorůstající hlodáky pokryté žlutooranžovou sklovinou a dlouhé hmatové fousky pro noční orientaci v terénu.

Životní cyklus a rozmnožování

Rozmnožování: březost 100–110 dní (což je na takto malého hlodavce extrémně dlouhá doba)

Počet mláďat: 1 až 4 mláďata ve vrhu (zpravidla ale jen jedno)

Dospělost: 2 roky

Délka života: v bezpečí zoo se může dožít 10 až 15 let (ve volné přírodě podstatně méně).

Přirozené prostředí a hrozby

Predátoři: Levharti, sovy, draví ptáci, velké pralesní krajty a další hadi. Obrovskou hrozbou je ale člověk – osinák je v Africe totiž hojně a s oblibou loven na maso ("bushmeat").

Rozšíření: Pás střední a západní Afriky (např. Keňa, Tanzanie, Kongo, Kamerun, Rovníková Guinea či Uganda).

Biotop: Tropické deštné pralesy a galeriové lesy podél řek, kde vystupuje až do nadmořských výšek okolo 3 000 metrů. Je to spíše pozemní tvor vyhledávající bezpečí v norách, pod kořeny stromů nebo ve skalních puklinách.

Způsob života a potrava

Osinák je striktní vegetarián a pralesní sběrač. Těžiště jeho jídelníčku tvoří spadané plody, šťavnaté kořínky, hlízy a čerstvé listy i květy.

Jedná se o výhradně noční zvíře. Den tráví pospáváním ve společných úkrytech, ve kterých se může tísnit i celá rodinná skupina čítající až osm jedinců (rodičovský pár a různě stará mláďata). Jakmile padne tma, vydávají se za potravou, často po dobře vyznačených pralesních stezkách.

Hlavní zajímavosti

Akustická pralesní zbraň: Když osinák ucítí blížícího se predátora, nezačne hned bodat. Místo toho rozvibruje svůj tenký ocas zakončený dutými štětinami. Ty do sebe začnou narážet a vytvoří velmi zřetelný šustivý a chřestivý zvuk, kterým dravce varuje: "Vím o tobě, dej mi pokoj, nebo to bude bolet!" Zároveň při tom naježí hřbet a začne výhružně dupat nohama, aby vypadal co největší.

Ostny na principu harpuny: Pokud akustické varování selže, osinák se k útočníkovi otočí zády a provede prudký výpad dozadu. Ostny, které predátorovi zabodne do čumáku nebo do tlap, jsou v kůži osináka uchyceny velmi volně, takže okamžitě vypadnou a zůstanou pevně vězet v nepříteli, zatímco osinák se bleskově stáhne do bezpečí.

Nečekaně pomalá "továrna": Zatímco myši, křečci a potkani se množí závratným tempem, osinákům to trvá. Březost samice je třikrát delší než u běžných malých hlodavců a mláďata se rodí poměrně vzácně. Zato ale přicházejí na svět s plně otevřenýma očima, vyklubanými zuby a tělem chráněným zárodky ostnů, které na vzduchu po pár hodinách ztvrdnou.

Kde ho vidět v ČR: Osináka afrického a jeho chřestící zbraň můžete obdivovat zde: Zoo Jihlava, Zoo Praha.

🎥 Video: Video zachycuje osináka afrického (Atherurus africanus) v detailních záběrech. 

Tento méně známý africký hlodavec z čeledi dikobrazovitých se vyznačuje štíhlejším tělem a především dlouhým ocasem zakončeným charakteristickým rohovitým štětečkem. Záběry skvěle ukazují jeho specifický vzhled i chování.