Buvol africký
Buvol africký
Základní klasifikace a názvy
Latinsky: Syncerus caffer
Česky: Buvol africký
Anglicky: African buffalo / Cape buffalo
Swahilsky: Nyati (případně Mbogo)
---
Rozměry a tělesné parametry
Buvol africký je mohutný, těžce stavěný turovitý savec. Nemá nic společného s asijským buvolem domácím – africký buvol nebyl nikdy domestikován (zkrocen) a je známý svou divokou a nepředvídatelnou povahou.
Délka těla: 210 cm – 300 cm Výška v kohoutku: 130 cm – 170 cm (samci jsou výrazně vyšší a svalnatější) Váha (samci): 600 kg – 900 kg (staří dominantní býci v úrodných oblastech mohou vážit až 1 000 kg / 1 tunu) Váha (samice): 500 kg – 600 kg Rohy (Zásadní znak): U dospělých samců jsou rohy na čele spojené a vytvářejí neprostupný kostěný štít zvaný "boss". Tento štít je tak silný, že ho nedokáže prostřelit ani kulka z pušky. Rohy se ohýbají dolů a pak se obloukem vracejí nahoru. Rozpětí rohů u velkých býků může přesáhnout 100 cm. Samice mají rohy také, ale jsou užší, kratší a na čele se nespojují.
---
Poddruhy buvola afrického
V Africe najdeme čtyři hlavní poddruhy, které se dramaticky liší velikostí, barvou i tvarem rohů:
Buvol kapský (Syncerus caffer caffer): Nejznámější, největší a nejtemněji zbarvený poddruh. Žije ve východní a jižní Africe (savany, Serengeti, Krugerův NP). Samci jsou téměř černí, samice tmavě hnědé. Mají ty nejmohutnější rohy. Buvol pralesní (Syncerus caffer nanus): Žije v deštných pralesích střední a západní Afriky (Gabon, Kongo). Je to naprostý unikát – váží pouhých 250 až 320 kg (třetina váhy kapského buvola). Jeho srst má jasně červenohnědou až cihlovou barvu a jeho rohy jsou krátké, ploché a směřují dozadu, aby se nezamotával v pralesních liánách. Na uších má dlouhé, chlupaté střapce. Buvol súdánský (Syncerus caffer brachyceros): Žije v pásu sahelu a savan západní Afriky. Velikostně i barevně stojí přesně uprostřed mezi buvolem kapským a pralesním. Buvol horský (Syncerus caffer mathewsi): Obývá vysokohorské oblasti a lesy východní Afriky (např. svahy hory Mount Kenya nebo Kilimandžáro). Má hustší srst přizpůsobenou chladnému horskému klimatu.
---
Anatomie, smysly a zranitelnost
Stavba těla jako tank:
Buvol má neuvěřitelně silný krk a nízké těžiště. Jeho kopyta jsou asymetrická – přední kopyta jsou větší a širší než zadní. Je to proto, že přední část těla nese obrovskou váhu masivní hlavy, krku a rohů, a širší kopyta zabraňují tomu, aby se buvol zabořil do bahna u napajedel. Kůže na krku dospělého býka je tlustá až 2 cm, což ho chrání před zuby lvů a rohy rivalů. Smysly a plavání: Má skvělý čich a vynikající sluch. Zrak je průměrný, ale v noci vidí velmi dobře. Buvolové jsou excelentní plavci – dokážou přeplavat široké a hluboké africké řeky při migracích za čerstvou trávou. Závislost na vodě: Buvol nemá funkční potní žlázy jako člověk, chladí se válením v bahně. Je absolutně závislý na vodě – musí pít minimálně jednou denně (vypije až 40 litrů vody najednou), proto se nikdy nevzdaluje od vodních zdrojů na víc než pár kilometrů.
---
Chování ve stádu:
Brutální demokracie a armáda
Síla v číslech: Buvolové jsou extrémně společenští a žijí v obřích stádech, která čítají od 50 do 500 jedinců (v oblastech jako je delta Okavanga nebo Serengeti mohou tvořit superstáda až o 2 000 kusech). Hlasování o směru: Stádo vykazuje fascinující sociální chování. Když se má stádo pohnout, dospělé samice se posadí a otočí hlavu směrem, kterým chtějí jít. Směr, kterým se podívá většina samic, se stává trasou pro další pochod. Jde o jakousi zvířecí demokracii. Vojenská obrana: Stádo drží neuvěřitelně při sobě. Když na ně zaútočí predátoři, buvolové neutíkají bezhlavě pryč. Vytvoří obranný kruh (tzv. "phalanx") – telata a samice jsou uprostřed, zatímco silní býci a krávy stojí na obvodu čelem k nepříteli a hrozivě sklánějí rohy. Pokud je jeden člen stáda napaden, ostatní mu okamžitě běží na pomoc.
---
Rozmnožování a životní cyklus
Březost: Trvá 11,5 měsíce (cca 340 až 350 dní). Samice rodí většinou na začátku období dešťů, kdy je dostatek šťavnaté trávy a mléka. Počet mláďat: Vždy pouze 1 tele. Novorozené tele váží kolem 40 kg, má jasně hnědou srst (černá barva přichází až s věkem) a během několika desítek minut po porodu musí držet krok se stádem. Výchova: Matka tele kojí zhruba rok. Mladí samci zůstávají s matkou do 3 let, pak se přidávají do skupin mladých býků. Samice zůstávají ve stádu své matky celý život. Samci dospívají v 5 letech, samice v 5 až 6 letech. Délka života: V divočině se dožívají 18 až 22 let. Starší samci (kolem 15. roku) ztrácejí sílu, jsou vyhnáni ze stáda a žijí samotářsky nebo v malých skupinkách (těmto starým, nevrlým býkům se v Africe říká "Dagga Boys" podle bláta, ve kterém se neustále válejí).
---
Predátoři a odvěcí nepřátelé (Válka se lvy)
Dospělý zdravý buvol se dokáže ubránit téměř jakémukoliv nebezpečí, ale pro jednu šelmu je to životní výzva:
Lev pustinný (Odvěká válka): Lvi a buvolové jsou v permanentní válce. Jeden lev nemá proti zdravému buvolovi šanci – buvol ho může snadno nabodnout na rohy nebo rozdupat. Lvi proto musí lovit v koordinovaných smečkách. Trvá to často hodiny a stojí to lvy obrovské množství sil a zranění. Buvolové navíc lvy aktivně šikanují – pokud stádo ucítí lví pach, vyrazí lvy vystopovat a pokud najdou lvíčata, bez milosti je rozdupou, aby zničili budoucí hrozbu.
Krokodýl nilský: Obří krokodýli mohou buvola překvapit, když pije na břehu řeky. Často dochází k brutálním přetahovaným, kdy buvol bojuje o život na břehu a krokodýl ho táhne do vody.
Hyena skvrnitá: Hyeny si na zdravého buvola netroufnou, ale útočí na osamocená, nemocná telata nebo na staré unavené Dagga Boys.
---
Potrava a denní režim (Sekačka na hrubou trávu)
Složení potravy:
Buvol je stoprocentní býložravec, ale na rozdíl od jiných antilop není vybíravý. Živí se převážně vysokou, hrubou a suchou trávou, kterou ostatní kopytníci nedokážou strávit. Svým širokým mulcem trávu doslova škube ve velkých trsech. Občas okusuje i listy keřů a mladé výhonky dřevin.
Čištění savany: Pro africký ekosystém je buvol naprosto klíčový. Tím, že svými obřími stády spase a rozšlape vysokou, tvrdou trávu, připraví půdu pro ostatní menší zvířata (jako jsou zebry nebo pakoně), která se tak dostanou k čerstvým, nízkým a jemným výhonkům
. Trávení: Jako správný přežvýkavec tráví buvol většinu horkého dne odpočinkem a přežvykováním stravy ve stínu stromů nebo naložený v bahně. Na pastvu se vydává hlavně v noci, brzy ráno nebo k večeru, kdy teploty klesají.
---
Proč se mu říká "Černá smrt"?
(Lovcův nejhorší košmar)
Buvol africký je považován za jedno z nejinteligentnějších a nejzáludnějších zvířat Afriky. Pokud je zraněn nebo zahnán do úzkých, jeho chování se dramaticky změní: Pomsta ze zálohy: Postřelený nebo zraněný buvol neuteče jako většina zvířat. Schová se do hustého, neprostupné křoví, kde se otočí a začne vlastní loveckou stopu sledovat pozpátku. Počká si v naprosté tichosti na lovce nebo predátora, který jde po jeho krvavé stopě, a zezadu na něj bleskově zaútočí. Žádné varování: Na rozdíl od lva, který vrčí, nebo nosorožce, který funí, buvol útočí v naprosté tichosti a s hlavou vztyčenou, aby viděl cíl. Hlavu skloní až v poslední sekundě před nárazem. Člověka nabodne na rohy, vyhodí do vzduchu a pak ho bez milosti rozdupe kopyty. Dagga Boys (Nevrlí dědci): Starší samotáři, kteří žijí mimo stádo v bahnitých korytech řek (dagga znamená v búrštině bláto), jsou extrémně nedůtkliví. Nemají za sebou ochranu stáda, takže jakýkoliv podezřelý pohyb vnímají jako přímou hrozbu a útočí preventivně na všechno, co se k nim přiblíží.
---
Zajímavosti a kulturní význam
Vztah s klubáky a volavkami:
Stejně jako nosorožci jsou i buvolové neustále obklopeni ptáky. Kromě klubáků, kteří jim čistí kůži od klíšťat, s nimi chodí i volavky rusohlavé. Ty létají kolem jejich nohou a chytají hmyz, který buvolové plaší svým pohybem v trávě. Swahilský a kulturní význam: Swahilská jména Nyati a Mbogo mají v afrických komunitách status legendy. V africké mytologii buvol nepředstavuje tupé domácí zvíře, ale symbolizuje neústupnost, absolutní nezávislost, nezlomného ducha a pomstu.
Symbol nepodrobení: Pro Afričany byl buvol vždy symbolem toho, že Afriku nelze nikdy plně ovládnout – na rozdíl od Asie nebo Evropy, kde lidé tury zkrotili a zapřáhli do pluhů, africký buvol si svou svobodu vybojoval a zachoval dodnes. Jeho masky a motivy rohů se používají při válečných tancích mnoha kmenů, které chtějí získat jeho neohroženost.
🎥 Video: Válka v Serengeti: Smečka lvů vs. stádo buvolů (BBC)
🎥 Video: Vše o králi savany: Dokument o buvolu africkém