Džibutsko - podrobně
⚓ Vojenský Babylon:
Když vedle sebe sídlí Američané, Číňané i Cizinecká legie
Džibutsko je z hlediska geopolitiky nejbizarnějším místem na světě. Vzhledem k tomu, že kontroluje vjezd do Rudého moře a k Suezskému průplavu, přes který proudí většina světového obchodu, udělaly si z něj velmoci svou vojenskou základnu. Je to jediné místo na planetě, kde kousek od sebe sídlí americká armáda (Camp Lemonnier – jejich největší stálá základna v Africe) a vůbec první zahraniční vojenská základna komunistické Číny. Aby toho nebyl málo, obří slovo zde má francouzská Cizinecká legie, která tu má elitní výcvikové prostory pro boj v poušti, a své vojáky tu má i Japonsko, Itálie nebo Saúdská Arábie. V hlavním městě tak běžně potkáte vojáky z celého světa, což zemi zajišťuje stabilitu a obří přísun peněz, zatímco zbytek regionu bojuje s nepokoji.
💨 Solné karavany Afarů:
Pekelný byznys v Danakilské propadlině
Severní část Džibutska zasahuje do bájné Danakilské propadliny, která patří k nejteplejším a nejnehostinnějším místům na Zemi. Právě zde, v okolí jezera Assal, probíhá po tisíciletí stejný rituál. Muži z kmene Afarů zde odsekávají solné desky ze země pod spalujícím sluncem, kde teploty běžně atakují 50 °C. Sůl, které se dříve přezdívalo "bílé zlato" a fungovala jako platidlo, pak formují do pravidelných bloků zvaných amole. Tyto těžké solné kvádry následně nakládají na nekonečné karavany velbloudů a podnikají stovky kilometrů dlouhé pochody přes poušť do Etiopie, kde sůl mění za obilí, kávu a oblečení. Je to jeden z posledních čistě tradičních obchodních řetězců, který moderní kamiony ještě nedokázaly úplně zničit.
🤿 Žraloci obrovští v zálivu Goubbet:
Setkání s mírumilovnými obry
Místo zvané Ghoubbet-el-Kharab (v překladu "Ďáblova tlama") je hluboká mořská zátoka sevřená černými vulkanickými skalami. Místní rybáři věřili, že v jejích hlubinách žijí démoni, kteří stahují lodě ke dnu. Skutečnost je ale mnohem krásnější. Každý rok od října do února se do této klidné zátoky stahují desítky žraloků obrovských (Whale Sharks). Džibutsko je unikátní v tom, že sem připlouvají převážně mladí jedinci (kolem 4 až 6 metrů délky), pro které je záliv bohatý na plankton dokonalou školkou. Pro mořské biology i potápěče je to ráj na zemi – tito obři jsou naprosto mírumilovní, člověka si nevšímají a v průzračné vodě s nimi můžete plavat na vzdálenost několika centimetrů.
🌋 Labyrint Abbe:
Planeta opic a kouřící komíny ze sádrovce
Na hranici s Etiopií leží jezero Abbe, a pokud byste měli navštívit jedno místo, které vypadá jako z jiného světa, je to právě tohle. Jezero postupně vysychá a zanechalo po sobě neuvěřitelnou pouštní krajinu posetou tisíci sádrovcových komínů. Tyto přírodní věže jsou vysoké až 50 metrů a neustále z nich uniká horká síra a pára z podzemních vulkanických hlubin, takže celá oblast páchne po zkažených vejcích a neustále syčí. Krajina je tak děsivá a mystická, že si ji v roce 1968 vybrali hollywoodští filmaři jako ideální lokaci pro natáčení kultovního sci-fi filmu Planeta opic. Brzy ráno, když se kolem komínů válí horká pára a mezi věžemi procházejí plameňáci a divocí paviáni, si člověk připadá jako na začátku stvoření světa.
🦌 Dikdik somálský a džejran:
Castellóův miniaturní mix
Podle Castellóovy knihy Bovids of the World je suchá a trnitá buš Džibutska ideálním domovem pro ty nejmenší antilopy světa. Žije zde dikdik somálský (Harar Dik-dik / Madoqua hararensis). Tato miniaturní antilopa váží sotva 4 kila, má obří černé oči a typický pohyblivý čenich, který jí pomáhá filtrovat prach a ochlazovat krev v šílených vedrech. Dikdikové žijí v přísně monogamních párech na celý život – pokud jeden z partnerů zemře, druhý často hyne steskem. Druhým zajímavým bovidem této oblasti je džejran (Soemmerring's Gazelle / gazela Soemmerringova). Je to středně velká, světle hnědá gazela s krásnými rohy ve tvaru lyry a výraznou bílou skvrnou na zadku, která slouží jako varovný signál pro ostatní členy stáda, když začne utíkat před predátory.
🌳 Národní park Day:
Prastarý jalovcový prales v srdci výhně
Zatímco 99 % Džibutska je spalující poušť a skála, na severu země se v pohoří Goda tyčí nečekaný zázrak – národní park Day. Je to poslední zbytek prastarého, vlhkého horského lesa, který pokrýval tuto oblast před tisíci lety. Rostou zde obří, staleté jalovce afrycké (Juniperus procera), které jsou porostlé lišejníky a kapradinami. Les zachytává vlhkost z mraků přicházejících z Indického oceánu, takže zde vládne příjemné, chladné klima. Park je kriticky důležitý pro přežití frankolína džibutského, vzácného ptáka, který nežije nikde jinde na světě. Jalovcový les však dnes masivně umírá kvůli suchu a spásání dobytkem, a Džibuti bojují za záchranu tohoto svého jediného zeleného plíce země.
🍃 Žvýkání Katu:
Každodenní rituál, který zastaví celou zemi
Pokud v Džibutsku potřebujete něco vyřídit na úřadě nebo v obchodě, zapomeňte na to, že by to šlo po jedné hodině odpoledne. Celá země se totiž v té době ukládá ke speciálnímu rituálu – žvýkání katu (qatu). Kat jsou čerstvé listy keře Catha edulis, které se dovážejí každý den brzy ráno čerstvé z hor sousední Etiopie. Listy obsahují alkaloid podobný amfetaminu, který zahání hlad, únavu a vyvolává mírnou euforii. Kolem druhé odpoledne se muži sejdou v místnostech zvaných mabraz, rozloží koberce, opřou se o polštáře a hodiny žvýkají listy do obřích zelených koulí v tváři. Při žvýkání se probírá politika, uzavírají se obchody a řeší se rodinné záležitosti. Tento zvyk je sice legální a kulturně hluboko zakořeněný, ale pro ekonomiku chudé země představuje obří finanční i zdravotní zátěž.
🧕 Svatba Afarů:
Nevěsta v chýši Ari a zkouška statečnosti
Kulturní rituály svatby u kmene Afarů jsou neuvěřitelně přísné. Tradiční svatba se neobejde bez stavby nové přenosné chýše zvané Ari, kterou vyrábějí výhradně ženy z rodiny nevěsty z tkaných rohoží a palmových listů. Ženich musí před svatbou dokázat, že je schopen rodinu zajistit, a často prochází rituální zkouškou odvahy. Dříve musel mladý válečník ulovit nebezpečné zvíře nebo přinést trofej z boje, dnes se statečnost dokazuje drsným tradičním tancem s meči Jile. Během svatební noci a následujících sedmi dní nesmí nevěsta opustit chýši a příbuzní kolem domu zpívají přísně střežené rituální písně, které mají novomanželům zajistit plodnost a ochránit je před kletbami zlých duchů pouště (džinů).
🍲 Skoudehkaris a pečená ryba Mukbasa:
Chuť koření a ohně
Džibutská kuchyně je fantastickým mixem somálských, afarských, francouzských a jemenských vlivů. Národním jídlem je Skoudehkaris – aromatické jídlo z jednoho hrnce, kde se rýže vaří s jehněčím nebo hovězím masem, spoustou rajčat, cibule a je masivně ochucená kardamomem, skořicí, hřebíčkem a kmínem. Má nádhernou vůni a podává se při všech svátcích. Pokud ale zavítáte do přístavu, všichni vás pošlou na jídlo zvané Mukbasa. Je to jemensko-džibutská specialita: čerstvá ryba (nejčastěji mořský vlk) se rozřízne napůl, potře se ostrou pálivou pastou z chilli a česneku a vkleče se přitiskne na stěnu tradiční hliněné pece tandoor rozpálené na maximum. K hotové rybě se podává sladká kaše z rozmačkaných banánů, medu a datlí, do které se namáčí arabský chléb. Ta kombinace pálivé ryby a sladké kaše je naprosto návyková.