Maroko - podrobně
👑 Dynastie Alavitů a král Mohamed VI.:
Přímí potomci proroka a moderní monarchie s obřím vlivem
Maroko je jednou z posledních skutečných a funkčních monarchií v Africe. Současná vládnoucí dynastie Alavitů sedí na marockém trůnu nepřetržitě od roku 1666. Alavité odvozují svůj původ přímo od proroka Mohameda přes jeho dceru Fatimu, což dává marockému králi obrovskou náboženskou legitimitu – drží totiž oficiální titul Amír al-Mu'minín (Vůdce věřících). Současný král Mohamed VI., který vládne od roku 1999, je v zemi nedotknutelnou personou. Přestože má absolutní moc nad armádou a náboženstvím, provedl zemi úspěšně vlnou arabského jara pomocí ústavních reforem. Král je zároveň nejbohatším byznysmenem v zemi, masivně investuje do modernizace (stavba nejrychlejšího vlaku v Africe Al Boraq nebo obřích solárních elektráren Ouarzazate) a těší se u většiny obyvatel hlubokému respektu.
🕌 Medína ve Fásu:
Největší městský labyrint bez aut na světě a středověké koželužny
Staré město ve Fásu, Fes el Bali (zapsané na seznamu UNESCO), je největší dochovanou středověkou medínou na světě a zároveň největší městskou zónou na planetě, kam mají přísný zákaz vjezdu jakákoli auta. Labyrint tvoří přes 9 400 úzkých, křivolakých uliček, kde se přeprava zboží provádí výhradně na hřbetech oslů a mul. Když procházíte Fásem, doslova se propadnete o tisíc let zpátky v čase. Srdcem medíny jsou slavné koželužny Chouara, které fungují v nezměněné podobě od 11. století. Místní koželuhové zde stojí po pás v obřích kamenných kádích naplněných směsí holubího trusu (obsahuje amoniak na změkčení kůže), vápna a přírodních barviv (šafrán, máta, cedrové dřevo) a ručně zpracovávají kůže ze zebu, velbloudů a ovcí, což vytváří vizuálně fascinující scenerii, doprovázenou brutálním zápachem.
🧂 Marocké zlato:
Strom Argania spinosa a kozy, které kvůli oleji šplhají do korun stromů
Na jihozápadě Maroka, v polopouštní oblasti kolem Agadiru a Essaouiry, roste naprosto unikátní strom – Argánie trnitá (Argania spinosa). Tento strom roste pouze zde a nikde jinde na světě se neujal. Z jeho plodů se tradičním a extrémně pracným způsobem, který ovládají výhradně berberské ženské kooperativy, lisuje arganový olej (přezdívaný "marocké zlato"), jeden z nejdražších a nejcennějších olejů v kosmetickém i kulinářském průmyslu. S argánií je spojen jeden z nejbizarnějších vizuálních úkazů Afriky – šplhající kozy. Protože je v oblasti nedostatek trávy a plody argánie jsou pro kozy delikatesou, marocké kozy se naučily s neuvěřitelnou rovnováhou šplhat vysoko do korun těchto trnitých stromů, kde jich na jednom stromě může klidně stát deset najednou jako bizarní živé plody.
🐍 Náměstí Jemaa el-Fna v Marrákeši:
Divadlo pod širým nebem, zaříkávači hadů a středověcí vypravěči
Srdcem mýtického Marrákeše je Jemaa el-Fna, jedno z nejvíce fascinujících a nejrušnějších náměstí na světě (chráněné jako ústní dědictví UNESCO). Přes den zde vládne zdánlivý klid – potkáte tu zaříkávače hadů, kterým před píšťalami tancují kobry indické, muže s cvičenými makaky nebo zahalené berberské ženy malující hennou. To pravé šílenství ale začíná po západu slunce. Náměstí se promění v obří restauraci pod širým nebem, ze které stoupá kouř z grilovaných merguez klobásků a jehněčích hlav. Kolem stovek improvizovaných pódií se tvoří kruhy diváků (halqa), uprostřed nichž vystupují tradiční berberští akrobaté, polykači ohně, hudebníci hrající na bubny darbuka a především poslední středověcí vypravěči příběhů v severní Africe, kteří zpaměti recitují mýty a legendy z Tisíce a jedné noci.
🔷 Chefchaouen:
Modrá perla pohoří Ríf, kterou před světem po staletí chránila náboženská fobie
V severním Maroku, schované mezi dramatickými vrcholky pohoří Ríf, leží městečko Chefchaouen. Je celosvětově proslulé tím, že kompletně všechny domy, ulice, schody i dveře v jeho staré medíně jsou natřené na modro – od pastelových tónů až po sytou indigo barvu. Tradici zde založili židovští uprchlíci ve 30. letech 20. století, pro které byla modrá barva symbolem oblohy a připomínkou boží moci. Fascinující je, že město bylo založeno v roce 1471 jako svatá pevnost proti portugalským invazím a po staletí do něj měli křesťané pod trestem smrti přísný zákaz vstupu. Když v roce 1920 město poprvé obsadili španělští vojáci, našli zde komunitu, která žila v naprosté izolaci a mluvila středověkou formou španělštiny (ladino) z 15. století.
🐑 Paovce hřívnatá:
Castellóův akrobat z pohoří Atlas, který přežije bez vody v čisté skále
Podle Castellóovy encyklopedie Bovids of the World je drsné vysokohorské prostředí marockého Atlasu domovem jednoho z nejodolnějších a nejagilnějších bovidů severní Afriky – paovce hřívnaté (Audad / Ammotragus lervia). Tento unikátní tvor tvoří evoluční most mezi ovcí a kozou. Samci i samice nosí mohutné, polokruhovitě dozadu zahnuté rohy a jejich nejvýraznějším znakem je dlouhá, splývavá hříva z jemných chlupů na krku a hrudi. Castelló detailně popisuje jejich neuvěřitelnou anatomickou adaptaci pro pohyb na strmých útesech – mají široká, pružná kopyta, díky kterým dokážou s naprostou jistotou skákat po vertikálních skalních stěnách, kde by jakýkoli jiný savec uklouzl. Jsou mistři v maskování a dokážou v případě nebezpečí zcela ztuhnout v barvě okolního pískovce.
🐫 Duny Erg Chebbi v Merzouze:
Zlaté saharské moře písku, které mění barvu podle slunce
Na samotném jihovýchodě Maroka, těsně u uzavřené hranice s Alžírskem, se z kamenité pouště znenadání zvedá neuvěřitelný přírodní úkaz – Erg Chebbi. Je to masivní pole putujících písečných dun, které se rozkládá na ploše 28 kilometrů na délku a jehož nejvyšší duny dosahují monumentální výšky až 150 metrů. Písek v Erg Chebbi má neobyčejně jemnou texturu a díky specifickému minerálnímu složení mění barvu během dne – od ranní světle žluté přes polední zlatou až po temně červenou a oranžovou během západu slunce. Prohlídka dun se tradičně absolvuje na hřbetech velbloudů s berberskými průvodci. Noc se tráví hluboko v dunách v beduínských stanech ze silné velbloudí vlny pod tou nejčistší mléčnou dráhou, jakou lze na naší planetě spatřit.
🎬 Ouarzazate a ksar Aït Ben Haddou:
Africký Hollywood, kde ožívá Gladiátor i Hra o trůny
Město Ouarzazate na úpatí Atlasu je neoficiálním filmovým hlavním městem Afriky. Díky stabilnímu slunečnému počasí, čistému vzduchu a dramatické pouštní krajině zde vznikly obří filmové ateliéry Atlas Corporation Studios. Hned vedle nich leží nejslavnější marocká hliněná pevnost – ksar Aït Ben Haddou (zapsaný na seznamu UNESCO). Je to dokonale zachovalá středověká opevněná vesnice postavená z červené hlíny, slámy a dřeva, která se stupňovitě zvedá na kopci nad vyschlou řekou. Tento architektonický skvost posloužil jako autentická kulisa pro desítky světoznámých filmů. Točil se zde Gladiátor (scény z otrokářského trhu), Lawrence z Arábie, Království nebeské, Mumie nebo zde jako fiktivní město Yunkai osvobozovala otroky Daenerys Targaryen v kultovním seriálu Hra o trůny.
🍲 Tažín:
Národní kulinářský rituál z kónického hliněného hrnce
Když se řekne marocká kuchyně, na prvním místě je vždy Tažín (Tajine). Tento název označuje jak samotný pokrm, tak specifickou hliněnou nádobu s vysokou kónickou poklicí, ve které se jídlo připravuje. Tento tvar poklice je geniálním pouštním vynálezem Berberů – během pomalého vaření na dřevěném uhlí pára stoupá vzhůru, na stěnách poklice kondenzuje a stéká zpět dolů, díky čemuž maso zůstává neuvěřitelně šťavnaté i při použití minimálního množství drahocenné vody. Do tažínu se dospodu dává cibule, na ni se navrství maso (jehněčí, hovězí nebo kuřecí) a kolem se naskládá zelenina. Marocké tažíny jsou vyhlášené kombinací slaných a sladkých chutí, takže se do nich běžně přidávají sušené švestky, meruňky, mandle a olivy, vše zasypané hromadou koření jako je římský kmín, skořice a šafrán. Jí se společně z jednoho hrnce pomocí kousků tradičního marockého chleba khobz.