Bulbul zahradní
Bulbul zahradní - Common bulbul
Bulbul zahradní je drobný, ale neuvěřitelně energický pěvec, který tvoří nezaměnitelnou zvukovou kulisu afrického kontinentu. Je to neustále švitořící a poskakující nezbeda, kterého díky jeho drzosti a inteligenci potkáte na safari stejně často jako vrabce v evropských městech. Dokáže být tak krotký, že vám beze studu ukradne drobek přímo ze stolu, zatímco se na vás bude dívat pronikavýma očima zpod své typické tmavé "čepičky".
Základní informace
Řád: Pěvci (Passeriformes)
Čeleď: Bulbulovití (Pycnonotidae)
Latinský název: Pycnonotus barbatus
Český název: Bulbul zahradní
Anglický název: Common bulbul
Swahilský název: Shorobwe (případně Chokochoko)
Tělesné rozměry a popis
Délka těla: 19–21 cm
Rozpětí křídel: 26–30 cm
Váha: 23–40 g
Délka života: V přírodě se průměrně dožívá 3–5 let, v bezpečí lidské péče může oslavit i 10. narozeniny.
Bulbul zahradní zaujme na první pohled svou temně hnědou až černou hlavičkou, na které se mu při rozrušení ježí drobná peříčka ve tvaru chocholky. Hřbet a křídla mají zemitě hnědou až šedohnědou barvu, zatímco bříško a hruď jsou světlejší, zbarvené do šedobíla. Zobák je poměrně krátký, štíhlý, ale velmi silný, zbarvený dočerna stejně jako jeho tenké nožky. Samec a samice nemají žádný patrný pohlavní dimorfismus – vzhledově se od sebe neliší. Teprve podle chování a zpěvu v hejnu lze poznat, kdo je kdo.
Rozmnožování a vývoj
Hnízdění obvykle probíhá od září do prosince (v závislosti na příchodu dešťů). Pár společnými silami splétá úhledné miskovité hnízdo ze suché trávy, kořínků a rostlinných vláken, které zpevňuje lepivými pavučinami. Hnízdo pečlivě ukrývají v hustých křovinách nebo trnitých větvích, obvykle 2 až 4 metry nad zemí.
Samice klade do hnízda nejčastěji 2 až 3 vajíčka, na kterých sedí přibližně 12–14 dní. Často se ale stávají obětí hnízdního parazitismu – svá vejce jim podstrkují africké druhy kukaček.
Po vylíhnutí se o krmení starají oba rodiče. Mláďata jsou extrémně žravá a rostou obrovským tempem – hnízdo opouštějí už po necelých dvou týdnech (za 14–16 dní). Ještě několik dní se ale neuměle maskují ve větvích, nedokážou pořádně létat a hlasitě se dožadují potravy.
Predátoři a hrozby
Hlavní dravci: Menší draví ptáci (např. krahujci a drobní sokoli), stromoví hadi, drobné šelmy a opice vybírající hnízda. Ve městech jim obrovské ztráty působí zdivočelé i domácí kočky.
Oproti mnoha jiným africkým druhům u bulbula zahradního nepozorujeme úbytek populace. Výborně se přizpůsobil lidské činnosti. Jediné, co tyto ptáky v přírodě plošně ohrožuje, je nadměrné užívání jedovatých zemědělských pesticidů na farmách, které hubí hmyz nutný pro odchov mláďat.
Rozšíření a biotop
Biotop: Jsou neuvěřitelně všestranní. Vyhledávají savany, řídké suché lesy, křoviny, okraje pralesů i oázy, ale naprosto běžně žijí i v centru velkých afrických metropolí, v městských parcích a na zahradách. Zcela se vyhýbají pouze vyprahlým pouštím a hlubokému temnému nitru středoafrických deštných pralesů.
Státy výskytu:
Obrovský areál napříč téměř celým kontinentem. Běžní jsou od Maroka a Egypta na severu, napříč Senegalem, Keňou až po Tanzanii. Chybí v podstatě jen na samotném jihu Afriky, kde jejich ekologickou niku zastupují jiné, velmi podobné druhy bulbulů.
Potrava a způsob obživy
Bulbul je nenáročný všežravec a oportunista. Základ jeho stravy tvoří nejrůznější dužnaté plody, bobule, semena a nektar z květů. Rostlinnou stravu ale neustále prokládá tou živočišnou – ze zálohy obratně chytá létající hmyz a v listí slídí po pavoucích nebo housenkách. V lidských osadách se naučil rychle využívat příležitosti a běžně ozobává zbytky rýže, pečiva nebo ovoce v okolí turistických kempů.
Zajímavosti a sociální chování
Doktor, rychle, doktor!: Bulbul zahradní se může pochlubit velmi pronikavým a specifickým zpěvem. Obyvatelé Afriky a zkušení ornitologové jeho veselé flétnovité volání přepisují do anglických slov "Doctor-quick-doctor-quick" (Doktore, rychle, doktore) nebo "Come-back-to-Kalahari". Jde o jeden z nejběžnějších afrických ptačích zvuků.
Africký drzoun z kavárny: Svým chováním nesmírně připomíná vrabce nebo kosa. Kolem kempů se tito ptáci sdružují do drzých hejn, posedávají na stříškách restaurací a trpělivě čekají, až turisté uvolní stůl, aby mohli slétnout na nezkonzumovanou snídani.
Od rváče po společníka: Přestože v mimohnízdní době žijí ve velkých a přátelských hejnech, jakmile začne stavba hnízda, stanou se z nich nesmlouvaví teritoriální rváči. Rodičovský pár neváhá agresivně zahánět i mnohem větší ptáky, pokud by chtěli narušit bezpečnost jejich vajec či mláďat.
Kde ho vidět v ČR: V zoologických zahradách často obývají velké ptačí a tropické haly, kde poletují volně nad hlavami návštěvníků. Nalézt tento druh i jeho velice příbuzné poddruhy z řad bulbulů můžete například zde: Safari Park Dvůr Králové: Pro africký safari park jsou tito běžní exotičtí pěvci skvělým doplňkem prostorných voliér, například v ikonickém pavilonu Ptačí svět.
🎥 Video: