Čáp marabu
Marabu africký - Marabou stork
Je často označován za jednoho z nejošklivějších ptáků planety, ale příroda moc dobře věděla, co dělá. Z dálky připomíná zachmuřeného staříka v černém fraku a jeho holá, strupovitá hlava s obřím zobákem může nahánět hrůzu. Marabu africký je ovšem naprosto nepostradatelnou africkou "úklidovou četou". S jedním z největších rozpětí křídel na světě brázdí oblohu a jako dokonalý mrchožrout likviduje biologický odpad, čímž brání šíření nebezpečných infekcí a nemocí napříč savanou.
Základní informace
Řád: Brodiví (Ciconiiformes)
Čeleď: Čápovití (Ciconiidae)
Latinský název: Leptoptilos crumenifer (někdy uváděn jako crumeniferus)
Český název: Marabu africký
Anglický název: Marabou stork
Swahilský název: Korongo nyangumi (nebo zjednodušeně Ndege mzoga, což znamená mrchožravý pták)
Tělesné rozměry a popis
Délka těla: 120–130 cm
Rozpětí křídel: 225–287 cm (výjimečně může dosahovat až ke 3 metrům, čímž konkuruje kondorům a albatrosům)
Váha: 4,5–9 kg
Délka života: Kolem 25 let ve volné přírodě, v péči zoologických zahrad se může dožít přes 40 let.
Na první pohled zaujme masivním, klínovitým zobákem, který měří až 35 centimetrů a funguje jako dokonalá sekera na trhání masa. Hlava a krk jsou téměř holé, zbarvené do růžových až červených odstínů a často pokryté tmavými skvrnami a strupy. Záda a obrovská křídla tvoří uhlově černý "plášť", zatímco hruď a břicho jsou sněhově bílé. Z přední části krku mu visí nápadný masitý vak. Samci a samice vypadají téměř totožně, samec bývá jen o něco robustnější.
Rozmnožování a vývoj
Život v kolonii: Marabuové jsou velmi společenští a hnízdí ve velkých koloniích, často společně s pelikány nebo jinými čápy. Z obřích větví si staví mohutná plochá hnízda vysoko v korunách stromů (například na baobabech) nebo na skalních římsách.
Vývoj mláďat: Samice snáší 2 až 3 bílá vejce, na kterých se s partnerem střídá zhruba 30 dní. Po vylíhnutí jsou mláďata pokrytá bílým prachovým peřím a rodiče je krmí potravou, kterou jim vyvrhují přímo z volete. Růst do takových rozměrů trvá dlouho – mláďata opouštějí hnízdo až po 3 až 4 měsících.
Predátoři a hrozby
Hlavní dravci: Dospělý marabu je natolik obrovský a vybavený tak smrtícím zobákem, že nemá téměř žádné přirozené nepřátele. Výjimečně se neopatrný pták stane kořistí lva, levharta nebo velkého krokodýla. Mláďata na hnízdech jsou občas ohrožena velkými orly.
Lidská hrozba: Tento druh v přírodě celkově neubývá (vlastně těží z lidské přítomnosti a rozšiřování skládek), ale lokálně trpí otravami, kdy farmáři tráví otrávenými mršinami šelmy a marabuové jako úklidová četa umírají s nimi.
Rozšíření a biotop
Biotop: Jsou extrémně přizpůsobiví. Typickým domovem jsou otevřené africké savany, stepi, břehy řek a jezer. V posledních desetiletích se ale obrovská hejna přesunula na okraje velkých afrických měst, kde osídlila smetiště a okolí jatek.
Státy výskytu: Téměř celá subsaharská Afrika – běžně k vidění v zemích jako Keňa, Tanzanie, Uganda, Zambie, Botswana nebo Jihoafrická republika.
Potrava a způsob obživy
Je to klasický a velmi efektivní mrchožrout. Vznáší se vysoko v termice a vyhlíží mrtvá zvířata. U mršiny často asistuje supům – svými hrubými křídly supy snadno odežene a masivním zobákem si urve ty nejlepší kusy. Jeho holá hlava má velmi praktický důvod: při noření hlavy hluboko do krvavých vnitřností zvířat by se mu peří slepilo a stalo by se semeništěm bakterií, z holé kůže ale nečistoty snadno zaschnou a opadají. Nepohrdne však ani živou kořistí a dokáže aktivně lovit žáby, ryby, hady, myši, a dokonce i mláďata jiných ptáků (například plameňáků).
Zajímavosti a sociální chování
Pták hrobník: Díky svému unikátnímu vzhledu si u domorodých obyvatel i brzkých evropských cestovatelů vysloužil přezdívku "pták hrobník" (Undertaker bird). Způsobuje to kombinace černo-bílého zbarvení, které připomíná formální oblek s pláštěm, jeho hubených nohou, shrbeného postoje a pomalého, majestátního (až zlověstného) pochodu kolem mršin.
Klimatizace z vlastního trusu (Urohidróza): Bílé zbarvení jeho nohou je vlastně optický klam, jeho nohy jsou od přírody tmavé. Marabuové totiž praktikují jev zvaný urohidróza – záměrně kálí bílý tekutý trus na své vlastní nohy. Když se z nohou odpařuje voda obsažená v trusu, funguje to jako vynikající chladič, který ptačí krev ochlazuje předtím, než se vrátí do těla. Zároveň je trus vysoce močovinový, což dezinfikuje drobné oděrky od bakterií ze smetišť a mršin.
Záhada krčního vaku: Červeno-růžový masitý vak (lalok), který mu visí z krku, neslouží k ukládání potravy jako u pelikánů, ačkoliv si to spousta lidí myslí. Je propojený s dýchacím systémem a pták ho dokáže libovolně nafouknout vzduchem. Slouží jednak k regulaci tělesné teploty, ale hlavně k imponování během námluv. Když se samec dvoří samici, vak nafoukne a vydává hluboké, dunivé zvuky.
Kde ho vidět v ČR: Majestátního marabua s rozpětím křídel, které bere dech, chová hned několik českých zoo: Zoo Jihlava, Safari Park Dvůr Králové, Zoo Praha.
🎥 Video: Podívejte se na fascinující záběry čápa marabu v jeho přirozeném prostředí. Toto video od BBC Earth dokonale ukazuje jeho impozantní velikost, jedinečný vzhled a důležitou roli, kterou hraje jako neúnavný uklízeč afrických savan.