Dikdik Kirkův
Dikdik Kirkův - Kirk's dik-dik
Když se řekne antilopa, představíte si pravděpodobně majestátní zvíře uhánějící africkou savanou. Dikdik Kirkův ale boří všechny představy. S výškou nepřesahující kolena dospělého člověka patří mezi ty vůbec nejmenší antilopy na světě. Tyto plaché "lesní víly" s obrovskýma očima a dlouhými řasami nedisponují hrubou silou ani závratnou rychlostí, místo toho spoléhají na dokonalé maskování a okamžitý útěk do bezpečí trnitého křoví. A jméno? To dostali podle bizarního varovného pískání, kterým se domlouvají!
Základní údaje a taxonomie
Latinsky: Madoqua kirkii
Česky: Dikdik Kirkův
Swahilsky: Suna nebo Digidigi
Fyzické míry
Délka těla: 55–72 cm (ocas je téměř neznatelný)
Výška těla: 35–45 cm v kohoutku
Váha: 3,8–7,2 kg (samice bývají o něco málo větší než samci)
Rohy: 7–11 cm (pouze samci)
Detailní vzhled
Rohy: Samci se pyšní velmi krátkými, dozadu směřujícími a ostře špičatými růžky, které jsou v dolní části mírně vroubkované. U kořene jsou navíc rohy často skryty v nápadné "chocholce" delších chlupů na temeni hlavy.
Srst dikdika je na zádech a bocích šedohnědá, písková až rezavá, skvěle ho maskující v suché trávě. Bříško, vnitřní strana nohou a kroužky kolem očí jsou kontrastně bílé. Absolutně nejtypičtějším znakem tohoto tvora jsou jeho obrovské tmavé oči orámované dlouhýma řasama a především velmi neobvyklý, dlouhý a do všech stran pohyblivý čenich, který na první pohled připomíná miniaturní sloní chobůtek. Před očima mají umístěnou velmi výraznou černou pachovou žlázu.
Životní cyklus a rozmnožování
Rozmnožování: Samice je březí 170 až 180 dní.
Samice rodí většinou 1 (vzácně 2) mládě, které po narození váží pouhého půl kilogramu a první týdny tráví bez hnutí ukryté v husté vegetaci. Dospělosti dosahují zhruba v 7 až 9 měsících. Ve volné přírodě se dožívají asi 5 let, zatímco v bezpečných chovech zoologických zahrad to může být 10 a více let.
Přirozené prostředí a hrozby
Predátoři: Jakožto malý tvor je na dně afrického potravního řetězce. K přirozeným nepřátelům patří lvi, levharti, gepardi, karakali, servalové, hyeny, ale i velcí orli a krajty.
Rozšíření: Existují dvě geograficky oddělené populace: jedna obývá východní Afriku (Keňa, Tanzanie) a druhá jihozápadní Afriku (Namibie, Angola).
Biotop: Suché stepi, husté křovinaté buše, savany a suché lesy. Důležité pro ně je, aby území poskytovalo dostatek hustého podrostu k úkrytu. Vyhýbají se vysoké sloní trávě, přes kterou nevidí dravce.
Specifické chování
Celoživotní láska na vlastním písečku: Na rozdíl od velkých antilop netvoří dikdici ohromná migrující stáda. Jsou striktně monogamní – tvoří trvalé páry, které spolu žijí celý život (nebo dokud jeden nezahyne) na přísně střeženém teritoriu o rozloze 5 až 30 hektarů, které samec velmi agresivně brání před vetřelci.
Slzný parfém a voňavý trus: Své teritorium si pár neustále značkuje. Využívají k tomu "slzy" – otírají černou pachovou žlázu umístěnou pod okem o větvičky a stébla trávy. Samec navíc pečlivě "překrývá" trus samice svým vlastním trusem na hromádkách zvaných latríny, aby dal všem jasně najevo, komu území a samice patří.
Zvíře, které nemusí pít: Jsou fantasticky adaptováni na drsné sucho. Živí se listy, pupeny, ovocem a hlízami. Z této rostlinné stravy dokážou získat natolik dostatečné množství vody, že po celé měsíce nepotřebují vyhledat jediné napajedlo.
Hlavní zajímavosti
Pohyblivý nos jako chladič: Jejich komický, trubkovitě prodloužený čenich není jen rozmar přírody. Je uvnitř protkán složitým systémem cév. Když se zvíře nadechne rozpáleného afrického vzduchu, tento prodloužený "chobot" funguje jako klimatizace – krev se v něm ochladí ještě předtím, než se dostane dál do mozku a těla, a tím zabraňuje fatálnímu přehřátí!
Chocholka jako štít vzteku: Pokud je dikdik rozzuřený (např. samec bránící území), dokáže vztyčit delší srst na čele, takzvanou chocholku. Tím se snaží opticky zvětšit svou hlavu a udělat na soka ten nejhrozivější možný dojem, i když s jeho váhou kolem 5 kilo to působí spíše roztomile.
Poplašný signál jménem zik-zik: Jméno dikdik není náhoda, ale onomatopoie (zvukomalebné slovo). Pokud dikdik zaregistruje nebezpečí a je donucen k bleskovému útěku, prchá v dlouhých skocích a "kličkách", přičemž skrz svůj pohyblivý čenich vydává hlasitý a pronikavý hvízdavý zvuk, který zní jako "zik-zik" nebo "dik-dik". Tím varuje nejen svého partnera, ale paradoxně pomáhá i ostatním zvířatům v okolí.
Kde ho vidět v ČR: Zoo Jihlava, Zoo Praha: zde se v roce 2021 narodil vůbec první přírůstek tohoto druhu. Safari Park Dvůr Králové.
🎥 Video: Unikátní záběry nejmenší africké antilopy – dikdíka Kirkova (Madoqua kirkii) přímo z jeho přirozeného prostředí. Tyto miniaturní sudokopytníky poznáte podle typického prodlouženého pohyblivého čenichu a obrovských očí.