Hroch obojživelný
Základní klasifikace a názvy
Latinsky: Hippopotamus amphibius (doslova v překladu z řečtiny "říční kůň obojživelný")
Česky: Hroch obojživelný
Anglicky: Hippopotamus (zkráceně Hippo)
Swahilsky: Kiboko (množné číslo je Viboko)
---
Rozměry a tělesné parametry (Těžká váha Afriky)
Po slonech a nosorožcích je hroch třetím největším suchozemským savcem naší planety. Jeho tělo připomíná obří sud na krátkých nohách.
Délka těla: 3,3 m – 5,0 m
Výška v kohoutku: 1,3 m – 1,6 m (hroši jsou relativně nízcí, ale extrémně širocí)
Váha (samci): 1 500 kg – 1 800 kg (staří, dominantní samci mohou vážit až 3 000 kg / 3 tuny)
Váha (samice): 1 300 kg – 1 500 kg (samice rostou zhruba do 25 let, zatímco samci rostou po celý svůj život)
Tlama a zuby (Vražedná zbraň): Hroch dokáže rozevřít tlamu do neuvěřitelného úhlu až 150 stupňů. Jeho spodní špičáky rostou po celý život a mohou dosáhnout délky 40 až 60 cm. Tyto zuby neslouží k jídlu (hroch je býložravec), ale jsou to čistě zbraně na obranu a boj. Jsou z vysoce kvalitní hrošoviny, která je v nelegálním obchodu ceněná stejně jako slonovina.
---
Anatomický unikát: Proč hroch "potí krev"?
Mýtus o krvavém potu:
Když hroch vyleze z vody na slunce, jeho kůže po chvíli zrůžoví až zčervená. Staří cestovatelé si mysleli, že hroch potí krev.
Jaká je pravda? Hroši nemají klasické potní ani lojové žlázy. Místo toho jejich kůže vylučuje speciální slizkou, červeno-oranžovou tekutinu. Tato tekutina funguje jako
Geniální přírodní krém 3v1:
1. Dokonalý opalovací krém: Absorbuje škodlivé UV záření, takže se hroch na africkém slunci nespálí.
2. Hydratace: Zabraňuje vysušování a praskání kůže, když je hroch mimo vodu.
3. Silné antibiotikum: Hroši spolu neustále brutálně bojují a mají na těle hluboké rány. Tento červený sliz zabraňuje tomu, aby se jim do ran v infikované říční vodě dostala infekce.
---
Pohyb pod vodou (Šokující fakt: Hroši neumí plavat!)
Hroší chůze po dně:
Většina lidí si myslí, že hroch je skvělý plavec. Skutečnost je ale taková, že hroch kvůli své extrémní hustotě kostí a svalů neumí plavat ani se vznášet na hladině. V hluboké vodě se hroch prostě potopí jako kámen.
Jak se tedy pohybuje?
Hroši po dně řek a jezer v podstatě běhají nebo se odrážejí ladnými skoky, jako by byli ve stavu beztíže (podobně jako kosmonauti na Měsíci).
Automatický autopilot:
Hroch vydrží pod vodou na jedno nadechnutí zhruba 5 minut (mláďata méně). Když spí pod vodou, jeho tělo má automatický reflex – hroch se v pravidelných intervalech ode dna odrazí, vystoupá k hladině, nadechne se a klesne zpět, aniž by se vůbec probudil. Jeho uši a nosní dírky mají speciální svalové chlopně, které se při potopení neprodyšně uzavřou.
---
Rozmnožování a život pod vodou
Březost: Trvá 8 měsíců (cca 240 dní), což je na tak obří zvíře relativně krátká doba.
Porod pod vodou: Samice rodí v naprosté většině případů pod vodou. Novorozené mláďátko váží kolem 30 až 50 kg a okamžitě po narození se musí nohama odrazit ode dna, aby vyplavalo na hladinu a poprvé se nadechlo.
Výchova: Mládě umí pod vodou i pít mateřské mléko (při pití zavře nos i uši). Prvních několik měsíců je mládě velmi zranitelné. Matka ho divoce brání před ostatními hrochy i predátory. Pokud se skupina stěhuje, malé mládě často odpočívá matce přímo na hřbetě, kde je v bezpečí.
Délka života: V divočině se dožívají 40 až 50 let. Jejich věk opět limituje opotřebení stoliček, kterými žvýkají trávu.
---
Společenský život a extrémní agresivita
Šéf harému:
Hroši jsou přes den společenští a mačkají se v obřích skupinách (tzv. školách), které čítají 10 až 30 (výjimečně až 100) jedinců. Celému území v řece vládne jeden dominantní alfa samec. Ten agresivně brání svůj úsek řeky před jakýmkoliv vetřelcem.
Zápasy na život a na smrt:
Souboje samců o teritorium jsou neuvěřitelně brutální. Používají své padesáticentimetrové špičáky jako dýky. Cílem je zasáhnout soupeře do krku nebo tlamy. Tyto zápasy často končí těžkými zraněními nebo smrtí poraženého samce.
Pozor na břeh!
Hroch je teritoriální pouze ve vodě. Jakmile v noci vyleze na souš za pastvou, teritorialitu ztrácí a ostatních hrochů si nevšímá. Pokud ale člověk v noci vstoupí mezi hrocha pasoucího se na souši a jeho řeku (bezpečí), hroch zpanikaří a v plné rychlosti (běží až 30 km/h) člověka smete a rozkouše.
---
Predátoři a nepřátelé
Dospělý hroch nemá v Africe přirozeného zvířecího nepřítele. Jeho kůže je příliš tlustá a čelisti příliš děsivé. Rizika ale číhají na mláďata a staré kusy:
Krokodýl nilský: Sdílí s hrochy stejné řeky. Krokodýli hrochy hluboce respektují a dospělým se klidí z cesty. Pokud ale hroší matka nedává pozor, velký krokodýl dokáže mládě ulovit. Často se stává, že hroší samice preventivně krokodýly koušou a půlí je napůl, aby svá mláďata ochránily.
Lev pustinný: Smečka lvů si na dospělého hrocha troufne pouze na souši, pokud se hroch v období sucha zatoulá příliš daleko od vody. Lov je to ale extrémně riskantní a lvi z něj často odcházejí s těžkými zlomeninami.
Vlastní druh (Infanticida): Smutný fakt. Když nový, mladý alfa samec porazí starého vládce řeky, často záměrně pozabíjí všechna malá mláďata v řece, aby samice přišly rychleji do říje a on mohl zplodit vlastní potomstvo.
---
Potrava a noční režim (Vysavač ze savany)
Složení potravy:
Hroch je přísný býložravec (i když byly výjimečně zaznamenány případy, kdy kvůli nedostatku živin ohlodával mršiny, jeho tělo na to není stavěné). Živí se téměř výhradně krátkou trávou. Za jednu noc dokáže spást 35 až 50 kg trávy.
Noční výpravy:
Přes den hroch trávu nežere – na přímém slunci by jeho kůže vyschla a popraskala. Jakmile ale slunce zapadne a vzduch se ochladí, hroši opouštějí bezpečí vody a vydávají se na pastvu. Za noc nachodí po vyšlapaných stezkách (tzv. hroších dálnicích) klidně 5 až 10 kilometrů do vnitrozemí. Před svítáním se vždy poslušně vracejí zpět do své domovské tůně.
---
Hroší "hnojomet" (Ekologický motor Afriky)
Jedno z nejbizarnějších a zároveň nejdůležitějších chování hrocha je způsob, jakým vylučuje trus:
Točení ocasem: Když hroch kálí (ať už ve vodě, nebo na souši při značení trasy), začne svým krátkým, plochým ocasem zběsile točit jako vrtulí. Tím svůj trus rozstřikuje do obří vzdálenosti na všechny strany.
Proč je to důležité? Hroši přes noc sežerou tuny trávy na souši a přes den tento strávený materiál v podobě trusu vypustí do řek a jezer. Tento hroší trus je doslova energetickou bombou pro africké vody. Je plný křemíku, dusíku a fosforu. Živí se jím říční hmyz, krabi a ryby (například tlamovci), kteří by bez hrochů v chudých afrických řekách neměli co jíst. Hroch tak funguje jako obří ekologický dopravník živin ze souše do vody.
---
Zajímavosti a kulturní význam
Hroší smích:
Když hroši odpočívají ve vodě, často vydávají hluboké, hřmotné troubení, které zní jako hrdelní smích ("cho-cho-cho-cho"). Tento zvuk se šíří vodou i vzduchem a dominantní samec jím dává celému okolí najevo: "Tohle je moje tůň a všichni mě poslouchejte."
Swahilský a rituální význam:
Swahilské jméno Kiboko budí v lidech podél afrických řek obrovský respekt. V africkým folklóru a mýtech je hroch symbolem nepředvídatelnosti, brutální síly a duality (žije ve dvou světech – ve vodě i na souši).
Ochránce i hrozba:
Rybáři z kmenů kolem řeky Zambezi nebo jezera Viktoria nosí speciální amulety, aby je Kiboko nenapadl, protože moc dobře vědí, že hroch dokáže jedním kousnutím přecvaknout dřevěnou kánoi napůl. V egyptské mytologii byla hroší bohyně Tueret uctívána jako ochránkyně matek a dětí (protože hroší samice tak neohroženě brání svá mláďata), zatímco v subsaharské Africe představuje hroch nezkrotnou sílu přírody, kterou člověk nikdy nepokoří.
🎥 Video:
Krokodýl vs. Hroch: Kdo z koho?
Krokodýl nilský je možná obávaný predátor, ale když si chce hroch lehnout na jeho místo na pláži, musí jít hrdost stranou. Podívejte se na fantastické záběry od BBC, které vám ukážou každodenní boj o teritorium v té nejlepší filmové kvalitě.