Hrošík liberijský

Hrošík liberijský - Pygmy hippopotamus

I když vypadá jako zmenšenina svého obřího příbuzného, hrocha obojživelného, hrošík liberijský žije úplně jiný život. Zatímco velcí hroši se v obrovských stádech vyhřívají v afrických řekách, tento samotářský pralesní trpaslík se potichu plíží hustým podrostem západní Afriky. Pro západní svět byl objeven až velmi pozdě a dlouho se dokonce věřilo, že jde jen o bájného tvora. Dnes je bohužel kriticky ohrožen odlesňováním, a proto je každé mládě narozené v zoologické zahradě obrovským důvodem k oslavě.

Základní údaje a taxonomie

Latinsky: Choeropsis liberiensis

Česky: Hrošík liberijský

Řád / Čeleď: Sudokopytníci (Artiodactyla) / Hrochovití (Hippopotamidae)

Swahilsky: Kiboko mdogo (Jde o překlad "malý hroch", ovšem svahilsky se mluví ve východní Africe, zatímco hrošík pochází výhradně z té západní, kde se používají místní domorodé jazyky).

Fyzické míry

Délka těla: 140–175 cm

Délka ocasu: Kolem 20 cm

Výška v kohoutku: 75–85 cm

Váha: 160–275 kg (oproti velkému hrochovi, který váží i tři tuny, je to skutečný drobeček)

Vzhled a anatomie

Hrošík liberijský má na rozdíl od velkého hrocha mnohem kulatější hlavu a nohy postavené tak, aby mohl snadno a mrštně procházet hustým pralesem. Jeho oči a nozdry nesedí úplně na samém vršku hlavy (jako u velkých hrochů, kteří koukají z vody), ale jsou posazené spíše na stranách, což odráží fakt, že hrošík tráví mnohem více času na souši. Jeho kůže je velmi tlustá, hladká a zbarvená do tmavě šedo-černé až hnědé barvy se světlejším bříškem. Prsty na nohou má mnohem volnější a méně spojené plovací blánou, což mu zajišťuje jistý krok na kluzkém pralesním blátě.

Životní cyklus a rozmnožování

Rozmnožování: Březost trvá přibližně 190 až 210 dní.

Mláďata a dospělost: Samice rodí 1 mládě (na rozdíl od velkých hrochů k porodu dochází často na souši, nikoliv pod vodou). Mládě při narození váží kolem 5–7 kg a matka ho zprvu ukrývá v husté vegetaci. Pohlavní dospělosti dosahují mezi 3. a 5. rokem a v péči člověka se mohou dožít krásných 30 až 50 let.

Přirozené prostředí a hrozby

Predátoři: V přírodě loví hrošíky (zvláště mláďata) levharti, velké krajty a krokodýli. Drtivou hrozbou je však ztráta přirozeného prostředí (kácení pralesů) a ilegální lov na maso (bushmeat). V přírodě jich zbývají už jen odhadem necelé tři tisíce.

Rozšíření: Pouze západní Afrika – státy jako Libérie, Pobřeží slonoviny, Sierra Leone a Guinea.

Biotop: Vlhké tropické deštné pralesy, oblasti kolem bažin, pomalu tekoucích řek a pralesních potoků.

Způsob života a potrava

Pralesní vegetarián: Hrošík je výhradní býložravec. Svůj denní příděl potravy si hledá v podrostu – miluje kapradiny, širokolisté rostliny, byliny a především spadané pralesní ovoce. Potravu neškube hlodáky, ale spásá ji pomocí silných, zrohovatělých pysků.

Tichý samotář: Jsou to výrazní individualisté. Nevytvářejí velká stáda a dospělí jedinci se potkávají jen v období páření. Vodu využívají spíše jako bezpečné útočiště před predátory nebo k ochlazení v největším horku. Jsou aktivní převážně za soumraku a v noci, kdy se vydávají po svých vyšlapaných pralesních stezkách za potravou. Své území si samci značí tím, že při kálení vrtí krátkým ocáskem jako vrtulí a rozmetají trus po okolí.

Hlavní zajímavosti

Zázračný "krvavý" pot: Aby kůže hrošíka v suchu nepopraskala, vylučují speciální žlázy na jeho těle hustou, narůžovělou až červenou tekutinu. Lidem to dříve připadalo, jako by zvíře potilo krev. Ve skutečnosti se jedná o naprosto geniální přírodní vynález – tento sliz funguje jako vysoce účinný opalovací krém chránící zvíře před spálením od slunce, a navíc má silné antibakteriální účinky, takže hojí oděrky a zamezuje infekcím ze špinavé bažinaté vody.

Objevený až ve 20. století: I když místní kmeny v západní Africe o hrošíkovi věděly od nepaměti, západní vědci ho dlouho odmítali uznat. Lebky a kosti, které občas lovci dovezli do Evropy, byly považovány buď za kosti mláďat obyčejných hrochů, nebo za podivné, degenerované jedince. Trvalo až do začátku 20. století, než se podařilo odchytit živé exempláře a potvrdit, že se jedná o zcela samostatný, vzácný zvířecí druh.

Kde ho vidět v ČR: Hrošíky u nás chová jen velmi málo zoologických zahrad. Máte tak jedinečnou šanci je obdivovat na těchto místech: Zoo Jihlava: chov hrošíků je tu velkou chloubou. Zvířata se obvykle v teplejších měsících přesouvají do venkovního výběhu. Safari Park Dvůr Králové a Zoo Plzeň.

🎥 Video: Podívejte se zblízka na roztomilé mládě hrošíka liberijského, které se stalo celosvětovým hitem. Záběry ukazují jeho první krůčky, hravost i typické chování tohoto vzácného pralesního tvora.