Surikata
Základní klasifikace a názvy
Latinsky: Suricata suricatta
Česky: Surikata
Anglicky: Meerkat
(Poznámka pro čtenáře: Zapomeňte na kresleného a bezstarostného Timona ze Lvího krále. Skutečná surikata je neuvěřitelně organizovaný, pracovitý a drsný bojovník, který dokáže holýma rukama zlikvidovat smrtelně jedovatého štíra.)
---
Rozměry a tělesné parametry
Surikata je velmi drobná šelma, která má tělo dokonale přizpůsobené pro život pod zemí i na prudkém pouštním slunci.
Délka těla: 25 cm – 35 cm (ocas měří dalších 20 cm a funguje jako opěrka)
Váha: 0,7 kg – 1 kg (je tedy ještě menší než liška kapská)
Sluneční brýle v základu:
Typickým znakem surikaty jsou černé kruhy kolem očí. Fungují naprosto stejně jako černé pruhy, které si pod oči malují hráči amerického fotbalu – pohlcují sluneční odlesky a umožňují surikatě ostře vidět a skenovat oblohu i v tom nejprudším africkém slunci.
Opěrný stojánek:
Když surikata hlídkuje, postaví se na zadní nohy a opře se o svůj svalnatý ocas, který funguje jako třetí noha pomyslné trojnožky. Díky tomu vydrží stát mnohem déle a stabilněji než třeba antilopa žirafí.
---
Kde žijí a jaké potřebují prostředí
Surikaty potřebují suchou, písčitou nebo kamenitou půdu, do které mohou snadno hrabat své rozsáhlé podzemní hrady. Milují polopouště, vyprahlé savany a křovinaté stepi. Úplně se vyhýbají lesům a horám.
Státy výskytu:
Jihoafrická republika (hlavně severní a západní Kapsko)
Namibie (jsou symbolem pouště Namib a Kalahari)
Botswana (vyschlé oblasti na jihu a západě země)
Angola (její nejjižnější cíp)
---
Potrava a lovecké mistrovství
Surikata je především hmyzožravec a masožravec. Rodina surikat čítá obvykle 20 až 30 jedinců a jejich struktura a spolupráce si v ničem nezadá s dokonalou smečkou psa hyenovitého. Zatímco část skupiny zuřivě hrabe potravu, vybraní "hlídači" stojí na vyvýšených místech a pískáním upozorňují na nebezpečí.
Snídaně s jedem:
Jejich nejoblíbenější potravou je hmyz a jedovatí pavoukovci, obzvláště pouštní štíři. Surikata je bleskurychlá – štírovi nejprve uhryzne jedový bodec a pak ho bezpečně sežere. Kromě toho běžně loví stonohy, pavouky, africké ještěrky a troufne si i na menší hady. Vůči některým hadím a štířím jedům mají surikaty vrozenou částečnou imunitu.
---
Válka o přežití
Život v otevřené polopoušti je pro tak malé zvíře nesmírně stresující. Surikaty tvoří spodní část potravního řetězce a odevšad na ně útočí predátoři.
Hrozby ze vzduchu a po zemi:
Jejich největším nepřítelem jsou draví ptáci, především orel bojovný a orel stepní, kteří dokážou z oblohy bleskově zaútočit dřív, než hlídač stihne písknout. Na zemi pro ně představuje obrovskou hrozbu slídící šakal. Nebezpečná je také zmije útočná, která se občas snaží vplížit do jejich podzemních nor za mláďaty.
Mobbing – obrana davem:
Když se na obzoru objeví osamělý had nebo predátor, surikaty neutečou, ale spojí se. Celá třicetičlenná rodina se postaví vedle sebe, zježí chlupy, zvedne ocasy, syčí a pomalu skákavě postupuje k hrozbě. Tato iluze "jednoho obrovského zvířete" často nepřítele zmate a zažene.
🎥 Video: Když jde do tuhého:
Surikaty se nikdy nevzdávají bez boje. Na tomto videu krásně uvidíte jejich slavnou obrannou taktiku, při které celá tlupa vytvoří semknutou hradbu a společnými silami čelí i smrtelnému nebezpečí.